Stránka Pavla Langhanse k "80"        

Pavel Langhans bude mít v Kulturním centru výstavu, vernisáž se koná v úterý 13. května od 17 hodin  ve foyeru Kulturního centra v Nádražní ulici.

Výstava je to retrospektivní a připravovalo ji Kulturní centrum ve spolupráci s potomky Pavla Langhanse jako překvapení k letošním 80. narozeninám. Ty bude Pavel slavit až o prázdninách, ale výstava v této době by v Kulturním centru měla jen malý význam, proto se slaví nyní dříve, bude otevřena od 13. května až do konce června 2025.  Je právně pořádat takovouto retrospektivní výstavu. proto jsem do ní přispěl také já připomenutím obálek Českotřebovského zpravodaje, které vznikly díky jeho přičinění v osmdesátých letech přesněji v roce 1985.kdy ilustroval ve svém stylu celý ročník zpravodaje.  A je také symbolické, že také poslední číslo Českotřebovského zpravodaje na prosinec 2019, který jsem ještě vydával ve své režii před předáním městu Česká Třebová, je věnováno Pavlu Langhansovi a na titulní straně je uveden jeho Českotřebovský betlém.  Aby bylo překvapení ještě více, tak uvádím nyní "Obnovenou virtuální vernisáž" pěti obrázků Pavla Langhanse, které zachoval a zapůjčil k vystavení a publikování Stanislav Vosyka. Žel obrázky se již na výstavu nevešly a tak je alespoň uvádím ve formě jejich fotokopií. Jde o práce velmi rané, které pozdější styl Pavla Langhanse vůbec nepřipomínají. Jenže Stanislav Vosyka je vlastně odborník, galerista z Litomyšle, který si tyto obrázky jako dítě velmi oblíbil uchoval je jako oko v hlavě a zachoval je dodneška. Takže je můžeme publikovat.... Jsou zarámované a na vernisáž výstavy je přinesu  ke shlédnutí alespoň na její vernisáži....

Uvádím také videa, která jsem s Pavlem natočil v letech 2020 - 2023 a dále výáběr z příspěvků Pavla Langhanse do Českotřebovského zpravodaje....

Od HABEŠE po SAHARU pěšky. (Jak hezké názvy nám předkové vymysleli.)

Opět bych se chtěl s Vámi  po delší  odmlce podělit o nedělní procházku po našem krásném okolí.A začnu příchodem na Jelenici, k novému lyžařskému areálu ,,PEKLÁK“. Nové vybudované objekty jako:vodní nádrže, zázemí pro lyžaře, bufet, pokladna a vysázené  kvetoucí stromky příjemně lahodí oku. Pouze jedna příšernost, o které se musím zmínit, celkový dojem opravdu hodně kazí, ba co víc opět máme třebovskou raritu ,,Zvonokosy“, nebo jak jinak se dá nazvat příšerná dřevěná ohrada, potlučená reklamními panely u spodního nástupního stožáru. Prý to je kvůli hluku a přitom jsem se s tím na horách nikde nesetkal. Za prvé to úplně zakrylo krásný záběr pro reklamní fotografii s nástupem i dojezdem lyžařů v prudkém svahu. Za druhé to bude svádět a možná už svádí vykonat nutnou potřebu právě v tomto místě. Nechápu proč toto architekt dovolil a schválil.

Ještě bych se chtěl přimluvit o osvětlení vysokého modřínu stojícího nedaleko, který by nám nostalgicky připomínal osvícený smrk na Habeši. Také třebovská zvláštnost, ale hezká a na dálku působivá. Když jde člověk pěšky, má více času se rozhlížet po krajině, než když jede na lyžích. Zajímalo mě, jak to vypadá dneska na Habeši. A to jsem teprve zíral. Kdysi krásná lesní výletní restaurace je zarostlá, podkopané nezajištěné sklepení, otrhané zábradlí, nedodělaný interiér, zlikvidované venkovní lavičky a místo nich hromady sutin a jiného harampádí. A nad tím vším se smutně sklání s přerostlými větvemi (jako ruce) již zmiňovaný kdysi osvětlený smrk nad betonovým tanečním parketem. Jako by říkal, je to vůbec možné, že jsem takhle skončil? Vždyť pode mnou bylo tak blaze a živo. Co dokáže udělat člověk, který možná měl kdysi nějaký záměr, ale asi přecenil své síly a nebo mu došly peníze? Z vyprávění jsem něco o situaci zaslechl, ale skutečnost je opravdu alarmující. Další smutná historie jednoho krásného koutu, který nám zarůstá plevelem.

Po hrůzostrašné exkurzi jsem se vydal opět po sjezdovce na vrchol k výstupní stanici vleku. Pěšky jsem zde byl poprvé a opravdu dílo to je velkolepé. Za nádherného počasí jsem pokračoval k ,,Buku“a přes ,,Šklíbandu“ na Hory. Za hodinku a něco tuto vzdálenost hravě zvládnete a opět si uvědomíte jakou nádheru nám příroda v okolí nadělila. Když jsem přicházel od kaple k Horám tak jsem opět nevěřícně zíral i když jsem ateista, jak ubyla další památka..Ještě před několika lety jsme někdy sjížděli na lyžích kolem lavičky B. Němcové právě na zmiňované Hory a míjeli jsme křížovou cestu, kde ještě několik malých kapliček stávalo. Dnes jsem s podivem zjistil, že nedaleko kaple je hromádka sutin se zaraženým dřevěným křížem. Komu tohle vadilo? Nic měděného na tom nebylo k ukradení a těch pár cihel? Hrůza, další zajímavost zmizela. Se smutkem a žízní jsem došel k restauraci na Horách. Tam jsem si dal s chutí jedno orosené pivko a zhodnotil i tam situaci. Nové venkovní čisté posezení pod slunečníky mne mile překvapilo. Jenom pohled na dřevěný domeček s věžičkami u lesa, se zavřenými okenicemi (kdysi tam stával ještě jeden ten samý) mě opět vrátil do reality. Škoda,že to není v provozu jako kdysi. Při návratu domů jsem ještě nahoře na rozcestí u sv.Trojice narazil na velikánské rozestavěné sídlo. Objekt bude po dokončení určitě velkolepý, bohužel opět zmizí v nenávratno, krásný sjezd přes zasněžené pole na lyžích až k bývalému letnímu kinu. Přibudou tu ploty a soukromé pozemky.

Tak a to je závěr mé pěší tůry s několika poznatky. Pavel Langhans  2009

Lidé obvykle nevěří tomu,  co říkáš…ale vždy věří tomu, co děláš!

Člověk se narodí a hned křičí, nikdo mu nerozumí, ale všechny (možná) potěšil. Tady jsem já, řve malý človíček, přišel jsem žít. Jsem tu dobře? Ve slušném století? Nevedou tady náhodou válku? Je tady zrušeno otroctví? Mám správnou barvu kůže? Vhodný původ? Smím dýchat? Tak děkuji.

Já jsem už starý jako mír a žádnou válku jsem nezažil a doufám,že nezažiji! Dovoluji se s Vámi v tomto článku podělit o poznatky z mého dosavadního života. Jsem hrozně rád, že jsem se narodil právě tady a ne nikde jinde anebo že jsem třeba neemigroval. Ve zdraví jsem se dožil tohoto svého kulatého výročí, tak mohu rekapitulovat(ne radit). Jsem osobně optimista a velký patriot a nic na tom nechci měnit. Nemám rád velká města a když tak jen na chvilku.Vždy se rád vracím domů, do rodného města. Naše okolí snad nemá na tak malém prostoru konkurenci. Nelíbí se mi přetížená současná silnice vedená středem města, proto obchvat, ale nějak jsme v řadě na peníze až na posledním místě. Nechci se opakovat, o tomto jsem se již zmiňoval v jiném článku. Rozvoji a vývoji nezabráníme a proto se mu nebráním ani já. Vše se dá odborně i šetrně s ohledem na krajinu určitě řešit. Vždyť není to zase tak dávno co se na rychlý přesun sovětských tanků budoval obchvat v Ústí nad Orlicí, který začíná u dnešního Rieteru a nikdo se nikoho neptal. A myslím si, že to městu jako takovému prospělo.

Z mládí si živě pamatuji na krásný městský park Javorka, který jsme po předcích zdědili. U pramene jste se mohli přímo napít z hrnečku na řetízku. Do skautského DOMOVA jsme chodili na divadélko s kašpárkem Javorníčkem. Radovali jsme se u mývalů, voliéry a různých pohyblivých loutek poháněných vodou. Dřevěná restaurace s hudebním altánkem před vchodem krásně zapadala do exteriéru. To vše postupně chátralo a neodbornými zásahy úplně vymizelo na několik desetiletí. To jsme se předkům odvděčili!! Při pohledu dneška jsem rád, že se zase konečně Javorka stává tím, čím v minulosti byla. Vím, že vzrostlých stromů se již asi nedožiji, ani hezčí restaurace, která mi celkový sympatický dojem narušuje. Ale při dobré vůli, kdo ví? Také se musím zmínit o lokalitě při příjezdu z Kohouta od Litomyšle. Velice živě si pamatuji na několik rybníčků a nádherné koupaliště kde jsme prožili snad nejhezčí dny léta. Byli jsme pyšní, že nám to okolní města tak záviděla. Dokonce už tenkrát se uvažovalo o tábořišti s lanovkou až na Hory. A opět jeden krásný kout města zmizel. Zavážky, stavba hnusných hal a plotů. Nikdo se nikoho neptal. A tak tady máme nádherný příjezd do města!!

Bohužel mám pocit, že to bude ještě na dlouho. A mohl bych pokračovat. Vím,že nejde vše naráz napravit ale kdo nemá na očích brýle a není škarohlíd, tak musí uznat, že ve Třebové se stále něco děje. Přibývají nové stavby, kdysi zašedlé fasády hýří barvami a místo nefunkčních továrních objektů se rodí nová prostranství, která vdechnou do těchto míst nový život. Jenom kdyby ještě přibývaly pracovní příležitosti.

Párkrát jsem se sešel s názorem, že Třebováci jsou hrozní lidé, závistiví, nepřející, podlí, prostě zlí. S tímto názorem nesouhlasím, všude na světě žijí lidé takovýchto povahových vlastností. Jenom je na nás, koho si vybereme za společníka, či kamaráda. Tak proč ty plky? Vždyť vrána k vráně sedá. Ale dost filozofování. Spíš mě ještě trápí vandalismus a brutalita mládeže. I my jsme dělali různé vylomeniny, ale když to prasklo, tak jsme si to od rodičů patřičně odskákali. A dneska? Hlavní článek rodina jako by chyběl. Jak to může formovat charakter mladého člověka,když při jakékoliv lumpárně nenásleduje patřičný trest?

Bohužel to je zrcadlo dneška, ti mocní  jakoby byli nepostižitelní a dávají mladé generaci velmi špatný příklad. Ale dost, kam jsem se to na závěr dostal? Vězte, že není nic vyššího, silnějšího, zdravějšího a potřebnějšího pro život, jak dobré vzpomínky z dětství a na rodný domov. Jestli si s sebou vezmete do života co nejvíce takovýchto dobrých vzpomínek a předáte je dál svým potomkům, šťasten je člověk na celý život.

Děkuji Vám za pozornost,ale jsou to slova opravdu od srdce.              

Pavel Langhans, 2009

Hurá do lesa! Houbařská sezóna začala..Plné košíky pro všechny.Dokonce znám případ,že sem jezdí lidé až z Pardubic. Auta při okrajích lesa signalizují, že jsme rájem houbařů.To je obrázek dnešních dnů. Dneska se ani nemusí vstávat tak brzy a i odpoledne najdete houby k plné spokojenosti.I já, rok co rok vstupuji do lesa, v nadšeném očekávání a propadám této vášni.

Bohužel rok co rok nalézám to, co do lesa nepatří ani náhodou. A není to ani tak zvaný ,,podpapírák“(lidský exkrement),jak jsme to kdysi nazývali.To by byl normální prohřešek, který občas po dlouhém chození po lese uděláme každý.Ale to co dneska někteří lidé-a nebo to nemohou být ani lidé ale s prominutím,,HOVADA“do lesa přivážejí je opravdu do nebe volající!!!Ihned po zaparkování narazíte na skládku a ne malou,která vám vyrazí dech.(viz FOTO).Součástky z PC,plasty a jiný humus.Kdyby to byla ale jen jedna ojedinělá skládka,ale i v hloubi lesa narazíte na igelitové černé pytle plné různého sajrajtu.To vám hned na počátku sbírání hub v naších krásných lesích zkazí náladu.Nedovedu pochopit jednání takových zrůd,když SBĚRNÝ DVŮR je za městem a nabízí několik kontejnerů na různé harampádí a je to zadarmo.To odvezení do lesa je určitě mnohem dál.Nerozumím tomu,proč se to stále opakuje??Je to jako boj s větrnými mlýny,prostě hovado zůstane hovadem ať se jedná o cokoliv.

Zatímco vánoční pohlednice z trafik a pultů v papírnictví zmizely, tak betlémy  zůstaly a s nimi také vánoční výstavy betlémů. Do bytů v panelácích se ty klasické figurkové moc nehodí, není je kde postavit. Přesto se sluší a patří  připomenout, že právě Pavel Langhans je také uznávaný tvůrce betlémů a vytvořil jich několik.

Známý českotřebovský papírový betlém 2000 "Třetí milénium" je trvale součástí depozitáře českotřebovského muzea a zachycuje postavy a osobnosti České Třebové právě na přelomu milénia. A tak je zde např. nepřehlédnutelný starosta Jiří Pásek s klíčem od radnice (nebo od městských bran?), tehdejší místostarostové Jiří Kubínek a František Čech, Honza Janíček vyrábí trsátka, Mustangové hrají v plné sestavě, Bohumil Korčák v té době ještě prodává šicí stroje, Firma Tovospol Nádvorník - Ivanovici ještě společně, Truhlářství Jelínek, Betlach - svářecí technika nebo Horák Univerzal, Hác ještě prodává automobily.... nezapomenutelný lékař MUDr. Pečínka, Bedla autoškola Drumel, sám autor se svou milovanou ženou, Jiří Švancara zve na zvěřinové hody, Rudolf Fluksa s kytarou, skauti  a řada podnikatelů, někde i se svými provozovnami. (Nechybí ani redaktor zpravodaje). Mnozí dnes již dávno nepodnikají nebo dokonce již nežijí.  Tak bychom mohli  pokračovat. Betlémské kulisy  byly vytvořeny typicky českotřebovskými stavbami, je tu radnice, kostel, gymnázium, ale také některé třebovské fabriky.

Tento betlém byl na poslední titulní straně Českotřebovského zpravodaje 2019 před předání vydávání titulu městu Česká Třebová.

O něco později vznikl v pracovně Pavla Langhanse ještě betlém litomyšlský, který je vyroben na podobném principu. Je zajímavé, že je připraven k výstavě  na  adventní výstavě betlémů v roce 2021, která byla otevřena  první adventní sobotu v Litomyšli v piaristickém chrámu na zámeckém návrší. Škoda, že jsem sem nedojel na vernisáž, ale moje zvědavost je velká a tak jsme mohl  porovnat vedle sebe vystavený betlém českotřebovský a litomyšlský. 

Tento Langhansův betlém by byl právě vhodným tématem pro pohlednici, zřejmě většího formátu, o kterou by zájem mohl být... Betlém mám samozřejmě také doma, pěkně nerozstříhaný, zachovalý a  je připomínkou jednak umu a iniciativy Pavla Langhanse, ale také charakterizuje dobu a společnost na přelomu druhého a třetího tisíciletí. Tak třeba zase na další Vánoce!  (mm)