ČD 1_2025

Herečka Zdeňka Baldová se narodila 20. února 1885 v České Třebové v Chorinově ulici číslo 29 jako Zdenka Rosalie Balašová. Její matkou byla Zdenka Balašová (23. 7. 1857 Česká Třebová – 24. 10. 1945 Praha), dcera obuvnického mistra Karla Balaše a jeho ženy Amalie, rozené Faltejskové. Jméno Baldová získala malá Zdeňka po svatbě své matky (9. března 1886 na Vinohradech) s pražským strojníkem Josefem Baldou (18. 9. 1854 Praha – 18. 9. 1944 Praha), synem Jakuba Baldy a Marie, rozené Červenkové. Od 14. března 1886 celá rodina žila v Praze na Žižkově. Zdenčin mladší bratr Jaroslav Balda (27. 4. 1889 Žižkov – 5. 6. 1956 Praha) byl účetním. V dětství Zdeňka Baldová hrála studentské divadlo, recitovala, věnovala se učení jazyků, hudby a studovala průmyslovou pokračovací školu pro ženská povolání. S opravdovým herectvím začala jako ochotnice ve vinohradské Měšťanské besedě, v Pokroku na Žižkově a v Libni. Ředitel F. A. Šubert ji angažoval do činoherního souboru Městského divadla na Královských Vinohradech, dnes Divadlo na Vinohradech (1907 – 1922). Od 15. září 1922 byla až do své smrti významnou sólistkou činohry Národního divadla v Praze. Ještě na Vinohradech se seznámila s jedním z nejvýznamnějších českých divadelních režisérů Karlem Hugo Hilarem (5. 11. 1885 Sudoměřice u Bechyně – 6. 3. 1935 Praha), za kterého se 5. srpna 1914 provdala.

V začátcích své herecké kariéry tíhla k tragice, ale Hilar v ní objevil výrazné komické nadání. Herecký vývoj musela Baldová podřídit péči o nemocného manžela, kdy současně její vrozená skromnost upřednostňovala Hilarovu režijní tvorbu. Až do jeho smrti hrála spíše menší postavy. Od roku 1935 plně rozvinula a vyhranila svůj typ, herecký um a vytvářela velké komické a dramatické kreace. Přes naivky a milovnické (Škola pomluv, Troilov a Cressida, Don Juan), operetní (Paní Favartová) a komediálně konverzační (Napoleonka, Peg mého srdce, Veselé ženy windsorské, Tartuffe, Ze života hmyzu, Ženitba, Lakomec) přešla ke komicky hlubším postavám (Romeo a Julie, Pozdní láska, Morálka paní Dulské, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, M. D. Rettigová, Loupežník nebo Rodinná pouta). Své tvárné realistické umění čerpala z nejlepší české tradice komického herectví.

Před filmovou kameru se Zdeňka Baldová poprvé postavila v němém melodramatu Františka Hlavatého Neznámé matky (1921). Ovšem pravé uplatnění herečka nalezla až o deset let později ve zvukové kinematografii, kde mohla plně uplatnit svůj mluvený projev. V její filmografii nalezneme významná umělecká díla i filmy nenáročné a nižší úrovně. V letech 1931 – 1958 se stala skvělou a vyhledávanou představitelkou dobrosrdečných i přísných maminek, hubatých tetiček a klepavých měštek v sedmdesáti filmech (Revizor, Poslední muž, Tři muži ve sněhu, Uličnice, Mravnost nade vše, Lidé na kře, Filosofská historie, Škola základ života, Kdybych byl tátou, Eva tropí hlouposti, Tetička, Rozina sebranec, Nezbedný bakalář, Parohy, Znamení kotvy, Haškovy povídky ze starého mocnářství, Měsíc nad řekou, Stříbrný vítr, Advent, Labakan, Páté kolo u vozu, Morálka paní Dulské a další). Nejhodnotnější a nejvyzrálejší kreaci své filmové dráhy vložila do tragické postavy oběti holocaustu, židovské matky Hedviky Kaufmannové, ve strhujícím dramatu Alfréda Radoka Daleká cesta (1948).

Své poslední filmové role sehrála již vážně nemocná těsně před smrtí. Výjimečně pracovala pro rozhlas, televizi a její hlas je zachycen i na gramofonových deskách. Za herecký výkon v divadelní hře Výnosné místo byla 9. května 1951 prohlášena laureátkou Státní ceny, o dva roky později jí byl udělen titul Zasloužilé umělkyně (1953) a u příležitosti 70. narozenin byla vládou Československé republiky 19. února 1955 jmenována Národní umělkyní. Ani jako slavná a populární herečka na své rodné město nezapomínala a příležitostně se do něho vracela (navštívila např. turistickou Chatu Maxe Švabinského na Kozlovském kopci). Herečka Zdeňka Baldová zemřela 26. září 1958 v Praze ve věku sedmdesáti tří let, přesně týden po premiéře svého posledního filmu Morálka paní Dulské, které se ještě zúčastnila. Jako národní umělkyni byl herečce z historické budovy Národního divadla vypraven státní pohřeb. Pochována je po boku manžela, rodičů a bratra v čestném hrobě na pražském Vinohradském hřbitově.

Bc. Jaroslav Lopour