Historie chaty U Floriána

 Proslov "Kecala od Floriana" (Tomáše Kodytka) na oslavě 60. narozenin chaty U Floriana

Každý spolek a každá organizace může být činná pouze tehdy, když má dostatečný počet aktivních a ochotných členů, dostatek peněz, místo, kde se členové i jejich příznivci mohou scházet a společně se bavit i pracovat. Od r. 1919 až do r. 1965 získávali parničtí hasiči finanční prostředky na vlastní činnost z příspěvků členů, od svých příznivců a také z výtěžků z pořádaných akcí.  Pořádaly se plesy, zábavy a vycházky do přírody.  Akce se převážně konaly v sále hostince pana Ladislava Rybky, na jeho zahradě a v lese v okolí Parníka- – na Habeši, v Beranových dolech, či  u „Lékárníkovy“ chaty.

 

Protože si členové přáli mít své místo, kam by mohli chodit, bylo na výroční schůzi v r. 1963 rozhodnuto o výstavbě spolkové chaty.  Výstavba chaty na vybraném místě však nebyla povolena, povolení bylo pouze k postavení skladu požárního nářadí.

Bez odkladu bylo započato s přípravou výstavby. Na vybraný pozemek byla navezena zemina do výše 0,8 až 2 m, a tím byl povrch pozemku vyrovnán. Zemina byla získána z výkopů stavební jámy pro výrobní halu n. p. Armaturka Česká Třebová. Koordinátorem celé akce byl strojník František Rybka. Stavební materiál byl získáván zadarmo svépomocí – především bouráním neužívaných objektů. Kámen byl nabourán ze sklepa Cimprichova statku čp. 55, tvárnice ze zařízení staveniště teplárny a dřevo jsme získali samovýrobou.

Stavba začala na jaře v r. 1964 a dokončena byla v I. polovině r. 1965.

Do provozu byla uvedena při první vycházce u Floriána dne 27. 6. 1965.

Slavnostní křest chaty se konal dne 17. 7. 1965, byla pojmenována podle patrona všech hasičů – Florián. Stále zde visí pamětní křestní list, na kterém najdeme jména tehdejších aktivních členů. Začátky provozu chaty byly velmi skromné, pivo a ostatní zboží se vozilo na ručním vozíku, užitková voda se nosila od studánky za chatou a pitná voda se vozila z pramene od „Haltýře“.

 

Provoz chaty byl zpočátku omezen na denní dobu. K osvětlení vnitřních prostor se používaly plynové lampy.

Na začátku r- 1972 bylo rozhodnuto o výstavbě elektrického vedení  od hangáru k chatě. 

V březnu bylo vydáno povolení a dne 24. 11. 1972 bylo zkolaudováno.  16. 1. 1974 spadla velká námraza, pod váhou namrzlých vodičů praskl rohový betonový sloup a strhnul s sebou 4 dřevěné sloupy a celá třetina vedení šla k zemi.  Neměli jsme peníze na opravu elektrického vedení, bez elektřiny byl už tehdy provoz téměř nemožný.  Bratři Josef Rybka II. a Josef Jansa - klempíří půjčili peníze na opravu. Po zprovoznění opraveného elektrického vedení byl provoz chaty rozšířen i do večerních hodin, byly pořádány hudební produkce a při vycházkách taneční zábavy.

 

Bratr Josef Rybka II., přezdívaný Florián, vyrobil rozebíratelný dřevěný taneční parket, který byl vždy před akcí postaven a po skončení akce rozebrán. Nad cestou do lesa bylo postaveno podium pro hudbu. V době vycházky byla pro zlepšení akustiky za podiem na stromy zavěšována historická divadelní opona.

 

V dalších letech vznikla potřeba zajistit prostor pro úkryt návštěvníků před deštěm. V roce 1976 byl za chatou na místě stávajícího sálu vybudován otevřený přístřešek – ten se však neosvědčil.

V roce 1978 bylo pro dopravu zboží koupeno vozidlo GAZ 69, díky tomu bylo zajišťování provozu chaty snadnější.

 

Na jaře 1979 byla zahájena výstavba společenské místnosti (sálu). Dne 1. 7. 1979 byla společenská místnost (sál) slavnostně uvedena do provozu.  Spojení mezi starou a novou částí bylo tehdy pouze oknem. Na začátku roku 1980 byl probourán průchod mezi starou a novou částí chaty v místě, kde je v současnosti výčepní pult.

 

Dřevěný taneční parket dosloužil, a proto byl v říjnu 1985 vytvořen za chatou betonový taneční parket. Nový taneční parket si vyžádal i výstavbu nového pódia pro hudbu.

V září 1988 byl zapálen hangár, od kterého jsme měli napojenu naši elektrickou přípojku. Státní statek neměl zájem hangár obnovit, tím pádem se neuskutečnily plány na vyasfaltování cesty  a my  jsme museli převzít elektrické vedení od hangáru na rozcestí do Hliník.

 

V roce 1990 byl vybudován nový vodovodní řád z České Třebové do Skuhrova.  V létě r. 1992 byla přípojka povolena, díky obětavé pomoci našich členů byla  v září byla dokončena a uvedena do provozu.  V roce 1995 byly vráceny v restituci pozemky pod chatou a v okolí. Cena pozemku se výstavbou chaty mnohonásobně zvýšila. Sbor na vyplacení požadované ceny neměl prostředky. V této- pro nás neřešitelné- situaci pomohl sboru dlouholetý člen a funkcionář - bratr Jaroslav Řehák. Sboru poskytl své pozemky a díky pomoci města jsme získali pozemek u Floriána. Chata se stala snad konečně naší i s pozemkem.

 

Nelze zde nevzpomenout na počáteční akce, které se postupem času stále rozšiřovaly. Nejdříve se zde scházeli sami členové, kteří si tu užívali příjemného prostředí. Bavili se zde při práci, při které se občerstvili, poseděli, zahráli si karty a vymýšleli, co dalšího by se ještě dalo udělat. Začali se pořádat vycházky i zábavy.  Vlastní provoz se tehdy odehrával v přední části chaty, kde se otevřela vrata, postavil se prodejní stůl a hosté dostali v povoskovaných kelímcích tekutiny k občerstvení. Na vycházky se otevřela i boční plechová vrata, kde se čepovalo pivo, nalévaly se pohárky s něčím na zahřátí a prodávaly se báječné koláče, které napekly manželky členů. Často nebylo velké úsilí členů i příznivců úspěšné, protože zamračená obloha, či déšť způsobily, že akce byla spíše prodělečná.

 

Vložená mapa: Komunikace se stavěla v roce 2021 po  několikaleté přípravě.  Přitom byla spousta keců o tom, že si to staví představitelé města pro sebe, protože zde kupují chaty.

 

Zpočátku nebyla v chatě elektřina, ani voda. Ta se až do jejího zavedení dovážela ve velkých barelech z hasičárny. Bylo třeba se vším šetřit, protože prostředků na provoz bylo málo, výdělky nebyly velké, o to více se členové museli snažit. Nebylo možné si vytvářet nějaké zásoby, protože na to nebyly prostory, ani peníze. Uzenina se musela pořídit v množství, které se jen nesnadno odhadovalo. Pivo se bralo z různých míst. Tam, kde se dalo domluvit, že se dají nevytočené sudy vrátit, případně tam, kde měli sudy navíc, když zrovna byla žízeň hodně velká. Stejné to bylo i s limonádami, cukrovinkami aj..  Zásobování o víkendu nebylo snadné tak jako dnes, protože nebyly žádné supermarkety. Sbor také postupně chatu vybavoval všemi potřebnými věcmi a zařízeními – stoly, židle, kamna, sporák, sklo, nádobí, příbory, udírna, teplá voda, vařič, studená lednice … Naštěstí zakládající členové pamatovali na pořádný studený sklep, který většinu lidí udivuje.

Dlouholetou historii má pořádání „Čarodějnic“, po mnoho let zde členové slavili příchod nového roku. Jednou přímo z oslavy spěchali hasit požár domu na „Kopci“. U chaty se odehrávalo i několik především hasičských soutěží, pořádají se zde turnaje v nohejbalu, poměrně nová a úspěšná je tradice „Dětských“ čarodějnic. Rodinné centrum ROSA tu úspěšně uzavírá období prázdnin.

 

Oslava 50 chaty  Florian byla 11. července 2015, hráli Medvědi

 

Chata je v posledních letech otevřena pravidelně každou sobotu i neděli od konce dubna do konce září.  Někdy funguje i v pátek, či v dalších dnech podle požadavků našich hostů. Na provozu se podílejí členové dle svých možností. Je potřeba nejen hosty obsluhovat, ale také zabezpečit údržbu chaty a okolí, připravit dostatek dříví atd. Dochází k pozvolnému předávání žezla mladší generaci tak, jak to dělala i generace našich otců.

 

Na závěr je třeba „Floriánovi“ popřát, aby měl kolem sebe dostatek aktivních a obětavých členů, aby byl pořád vyhledávaným místem stálých i náhodných hostů a aby se dočkal konečně lepší cesty. Ta by přispěla k jeho dalšímu rozvoji.  Přes všechny starosti a obtíže spojené s provozem chaty všichni správci úspěšně provoz zajišťovali. Za tuto práci jim patří uznání a poděkování všech členů sboru.

 

Funkci správce vykonávali:

od roku 1965  Josef Rybka II., zvaný Florián,

od roku 1977 Karel Kuchař ,

od roku 1986  Miroslav Frűhauf  a

od roku 2013 Zdeněk Kmoníček.