|
- Chrudimský
Třebovák Ing. Jiří Kapoun má 90 let
-
 S
příjmením Kapoun se v České Třebové setkáme v řadě případů, Václav Kapoun
byl v době před I. světovou válkou dokonce na čas starostou města. Známá
je také Kapounova strojírna kdysi stojící na Litomyšlské ulici naproti
pivovaru a Kapounův mlýn v ulici Podbranské, stojící dodnes. Tím se pomalu
dostáváme do širší rodiny Ing. Jiřího Kapouna, kterému nikdo z jeho
vrstevníků neřekne jinak než CINCA. A právě nyní 23. července oslaví
devadesátku! Bydlí již dlouhou spoustu let mimo město - nejdříve v
Pardubicích a později v Chrudimi, ale stále je srdcem Třebovákem. Však
mu také říkají "Chrudimský Třebovák".
-
- Nejdříve něco o
rodině - začneme u Podbranského Kapounova mlýna. Do rodiny se dostal
dne 6. července 1906 ve veřejné exekuční dražbě, majitelem se stal mlynář
František Kapoun - děda našeho oslavence Cincy Kapouna. V majetku rodiny
Kapounovy byla pak budova mlýna až do roku 1997. (Děda) mlynář František
Kapoun se narodil dne 17. října 1873 (pradědovi) krupaři Václavu Kapounovi
a jeho manželce Anně, rozené Mikautschové ze Semanína v roubené chalupě čp.
100 na křižovatce dnešních ulic Hýblovy, Riegrovy a Tyršova náměstí.
František Kapoun pracoval od 1. května 1892 do 1. července 1894 jako
pekařský pomocník u Emanuela Štancla, pekaře v domě čp. 40 v Moravské
ulici. Dne 15. února 1898 se ve zdejším chrámu Páně sv. Jakuba konala
svatba Františka Kapouna se slečnou Františkou Papáčkovou (* 29. června
1875) z Českých Libchav.
-
- (Prarodiče)
František a Františka Kapounovi přivedli na svět celkem pět dětí - tři
syny a dvě dcery. Syn Václav (tatínek Cincy Kapouna) se stal komerčním
inženýrem a ve Třebové pracoval jako úředník, pak prokurista a později
ředitel Občanské záložny. Druhorozený syn, Přemysl (strýc Cincy Kapouna) ,
převzal od otce mlýn a stal jeho posledním mlynářem. Třetí syn, po otci
František, se u firmy V. Karel v Doudlebách n. O. vyučil obchodním
příručím a po dlouhá léta pracoval jako vedoucí prodejen Nákupního a
spotřebního družstva zřízenců státních drah v Semaníně a v Sadové ulici čp.
1072 ve Třebové, později jako vedoucí prodejny podniku Pramen. Zůstal
starým mládencem a ve volném čase se věnoval sportu, zejména turistice.
Dcera Kapounových Anna, provdaná Horáková, žila v domě čp. 403 v Moravské
ulici. Její sestra Libuše se stala manželkou zdejšího knihkupce a
papírníka Františka Lukavského z Hýblovy ulice čp. 51.
-
-
 Tatínek
Cincy Kapouna, Václav Kapoun, jako komerční inženýr neměl s chodem a
dalším osudem mlýna nic společného. Narodil se 17. 9. 1901. Na
českotřebovské státní reálce maturoval v roce 1919, Vysokou školu obchodní
v Praze absolvoval v roce 1924. Po promoci nastoupil jako smluvní revizní
úředník do služeb ministerstva financí ČSR a byl poslán na Slovensko do
Liptovského svatého Mikuláše, kde v tehdejší době celá řada českých
vzdělanců pomáhala budovat československý stát. Na přání svého otce se
vrátil domů do místní Občanské záložny, která sídlila ve vlastní budově
na rohu Nádražní ulice a ulice Pražského, nynějším sídle Investiční
banky. Zde do konce roku 1925 pracoval nejprve jako úředník a od roku 1929
jako prokurista. Způsobilý k samostatnému vedení záložny se stal 14. 12.
1930. Funkcí ředitele byl pověřen 9. ledna 1934. V této funkci setrval do
roku 1948, kdy na přelomu let 1948 / 1949 byla záložna sloučena s Městskou
spořitelnou. Ve vzniklé spořitelně a záložně pracoval jako úředník do 31.
12. 1950, kdy odešel do invalidního důchodu. Zemřel 1. 10. 1952
v litomyšlské nemocnici.
-
- Rodina
Kapounova: Tatínek Cincy, Ing. Václav Kapoun se oženil 9. 6. 1934
v kostele sv. Václava na pražském Smíchově. Jeho manželkou se stala JUC.
Albína Bechinieová z Lažan, narozená 8. 8. 1912 v Praze. Se studentkou
práv se seznámil v roce 1931 v České Třebové, kam pravidelně jezdila na
prázdniny k bratranci své matky, strojvedoucímu Moosovi z Chorinovy,
později Sadové ulice. Manželé od svatby používali ředitelský byt v budově
Občanské záložny, postavené v roce 1929 stavitelem Duchoslavem. V něm se
jim narodili dva synové, Jiří (1935) a Václav (1937), který v roce 1939
zemřel. Po zrušení Občanské záložny byla rodina v polovině roku 1949
z bytu vystěhována, nejprve do rozděleného bytu v Trávníčkově domě naproti
bývalého obchodu Baťa a roku 1951 do domu ing. Rösslera v Sadové ulici.
Zde matka bydlela až do roku 1981. Svého manžela přežila o 50 let, zemřela
22. 7. 2003 na Trávníku.
-
- A nyní se
konečně věnujme osudu červencového jubilanta, devadesátníka Ing. Jiřího
Kapouna. Od mládí měl spoustu kamarádů a díky bydlišti v centru města
široké pole působnosti. Stal se žákem českotřebovského gymnázia. Studium
poznamenala válka i poválečný vývoj, doba, ve které se všechno hodně
měnilo. Byly mu vlastní nejrůznější sportovní aktivity, byť provozované
tehdy ve velmi skromných a improvizovaných podmínkách. A taky hrál
divadlo. Jeho jméno najdeme např. na plakátě zvoucího na tehdy populární
školní divadlo "Kája Mařík v pohádce", hrané v Národním domě v dubnu 1949,
kde Cinca hrál spolu se spolužačkou Olinou Páclovou, provdanou Ryšavou
(hrála Zdenu, dceru z lesovny) vlastně hlavní titulní roli. Režii hry měl
na krku prof. J. Beneš, výpravu kolega profesor Antonín Jirout, klavírní
doprovod spolužačka Helena Komárková. (Skupinová fotografie byla pořízena
na zahradě Národního domu)
-
-
- Mezi jeho
spolužáky patřili např. Bedřich Neterda, Jiří Ploc z Parníka, Jindřiška
Vostárková (Vaníčková), Ing. Jiří Nohava, Ilona Pospíšilová, Jaroslav
Čáp... Na gymnáziu byl v posledním ročníku klasického osmiletého
gymnázia, potom byla reorganizace, vznikla "Jedenáctiletka". Maturoval v
roce 1953 koncem srpna po prázdninách, když oktávu zvládl spolu s dalšími
36 spolužáky v třídě absolvovat za 8 týdnů! Letos si tedy připomene 72
let po maturitě. Z maturitního ročníku ovšem do dneška zbylo velmi
málo...
-
- Tenis.
Zvláštní kapitolou, kterou nelze přeskočit, je pak zájem Cincy Kapouna o
tenis. Nyní s tím velkým odstupem můžeme konstatovat, že v současnosti je
Ing. Jiří (Cinca) Kapoun posledním z žijícím pamětníkem založení
organizovaného tenisu na kurtech Za Vodou na Parníku. Nedávno jsme spolu
poseděli právě na tenisových kurtech a Cinca vzpomínal na tu dobu, na
spoluhráče a organizátory, na velké nadšení, které v té poválečné době
bylo a současně také na skromné podmínky, které tehdejší sportovci měli.
Však také Jiří Kapoun nevynechá žádnou příležitost k tomu, aby sem na
místo, kde tenis vstával z popela, nepřijel. Mohu to doložit z
devadesátých let, kdy se českotřebovští tenisté v soutěži družstev
dospělých poprvé probojovali do Východočeské divize. To byl nynější
trenér Jaroslav Rybka aktivním hráčem a jedničkou týmu. A pamatuji se, jak
s dalším tenisu (a hokeji ) oddaným sportovcem Radko Jasanským hodnotili
šance na další působení v divizi. Je to nakonec (naštěstí) nahrané na
videu a odtud je také přiložená fotografie. Na sportovní tenisové zápasy
dojížděl do České Třebové i dlouho po maturitě. Na fotografii vlevo je
Cinca Kapouna Bohuslav Víša.
- Vysokoškolské
studium: Po maturitě v roce 1953 studoval Jiří Kapoun na VŠE v Praze.
Po promoci v roce 1958 na umístěnku nastoupil k Československým státním
silnicím n. p. Pardubice, ale už v říjnu nastoupil na vojnu. Zde se jeho
služba (ve slovenském Zvolenu) protáhla díky tehdejší kubánské krizi až do
dubna 1960.
-
 Rodina.
Po návratu z vojny se Ing. Jiří Kapoun 8. 10. 1960 oženil na MÚ Litomyšl
oženil s Janou Vytlačilovou z Bezděkova, učitelkou základní školy (*30 3.
1940). Po svatbě bydleli společně s Jiřího maminkou v Sadové ulici. Zde
se narodila dcera Darja (1961). Pak v dalším roce 1962 získali Kapounovi
od Silnic státní byt v Pardubicích, to s velkou zásluhou manželky, která
jako učitelka s dvouletou praxí byla v Pardubicích, které tehdy početně
rostly, velice žádaná. V Pardubicích se pak narodil syn Jiří (1965). Obě
děti jsou dnes středoškolskými učiteli.
- Práce:
Po vojně se Jiří Kapoun vrátil do Pardubic a pracoval v různých
ekonomických funkcích. Od 1. dubna 1963, kdy byl zřízen krajský podnik
Silnice n. p. Hradec Králové s pěti stavebními závody pak na žádost
ředitele závodu nastoupil do funkce vedoucího ekonoma v Chrudimi, kam z
Pardubic dojížděl. To až do roku 1974, kdy si v Chrudimi svépomoci
postavili řadový rodinný domek. Koncem března 1973, po náhlém úmrtí
ředitele závodu (bylo mu pouhých 51 let), byl podnikovým ředitelem pověřen
řízením závodu. Funkci ředitele pak vykonával do roku 1980, V kolektivu
byl velmi oblíben, nebyla zde žádná "politika". Potom se stal
místopředsedou ONV Chrudim pro dopravu, obchod a služby, kterou zastával
až do zrušení ONV. Dostal pak dokonce nabídku na místo vedoucího odboru
Východočeského KNV. "Kdyby to dopadlo, tak obchvat Třebové by byl již v
roce 2000," říká Jiří Kapoun "neboť s ředitelem tehdy velmi
důležitého Silničního investorského ústavu SIÚ jsem byl velký kamarád."
Všechno se pak vyvíjelo jinak. V následujících letech byl Ing. Jiří Kapoun
v pozici "OSVČ" a společníka tří právnických osob, spolupracoval se
silničním hospodářstvím až do svých 72 let, kdy jsem ze zdravotních důvodů
definitivně odešel do důchodu. I v dalších letech byl uznáván jako velká
kapacita v oboru a byl až donedávna zván na prestižní konference silničářů
v kraji, kde jsem se s ním pravidelně setkával.
-
- Chrudimský
Třebovák. Příležitostí k návštěvám kamarádů doma ve Třebové, měl (a
vlastně stále má) Jiří Kapoun spoustu. V Bezděkově si Kapounovi upravili
malou chaloupku pod skálou, zděděnou po kmotrovi manželky Janu Stránském.
Ta se stala dlouhá léta jejich letním bytem a sem jsem jim také doručoval
Českotřebovský zpravodaj. A nakonec další českotřebovskou lokalitou rodiny
byla chata na serpentinách. Dnes pro fyzicky náročnější údržbu jsou obě
lokality v péči mladších generací rodiny. Jsou však stále příležitostí k
tomu, jak se do České Třebové vracet.
- I v důchodu se
Ing. Jiří Kapoun snažil České Třebové pomáhat hlavně v oblasti taktiky při
řešení připojení na dálnici D35, tehdy ještě R35, ale tehdejší vedení
tuto pomoc bohužel nevyužilo. Byla to cesta, která mohla napomoci vyřešit
dobrý přivaděč, ale snaha byla bohužel nevyužita.
- Ing. Jiří Kapoun i
dnes, po šedesáti letech působení mimo město stále velkou osobností
České Třebové rád na Českou Třebovou, kterou vlastně nikdy neopustil,
vzpomíná dodnes.
-
- Milan Mikolecký
s přispěním Martina Šebely
|