Připomeňme i dobu před válkou    Zpět

Jaké byly obecní volby v roce 1938 Letos je 80 let od konce II. světové války.  Popisují se kdejaké excesy z poválečné doby. Popišme také dobu, která válce předcházela Občané v obecních volbách volí obecní zastupitelstva a tím vedení měst a obcí. Ve volebním boji se střetávají politické strany, které usilují o získání co největšího počtu mandátů. Takto však tomu na jaře 1938 nebylo, tyto volby ovlivnily veřejný život v celé Československé republice. Konaly se v období, kdy se republika dostala do složité mezinárodní a vnitřní situace vyvolanou německou menšinou a nacistickým Německem. Většina německých obyvatel republiky po vítězství Henleinovy Sudetoněmecké strany (Sudetendeutsche Partei – SdP) v parlamentních volbách v roce 1935 přijala její program, který odmítal setrvání sudetských Němců v ČSR. Tento požadavek se stal mezinárodní otázkou a Francie a Anglie vykonávaly nátlak na československou vládu, aby tyto požadavky Sudetoněmecké strany řešila. Od roku 1937 se požadavky SdP stále stupňovaly, henleinovci získávali nové členy pohrůžkami, že po jejich vítězství „nebudou považováni za Němce“, na Ústecku a Žamberecku byly rozšiřovány brožury o útlaku Němců, dovolávali se práva na sebeurčení, mladí Němci nosili krátké kožené kalhoty, bílé podkolenky a odznaky s hákovým křížem. Docházelo k napadání českých vojáků a dělníků, kteří pracovali na budování pohraničního opevnění. Zesílila výzvědná činnost Abwehru, řízená z Vratislavi, došlo k zatčení několika členů SdP pro špionáž, především o stavu opevňovacích prací. Po připojení Rakouska k Říši v březnu 1938 získala SdP do svých řad přes osmdesát procent sudetských Němců. Henlein se zavázal Hitlerovi, že SdP zaměří svou činnost na včlenění německých oblastí do Říše. Na sjezdu SdP v dubnu v Karlových Varech pak formuloval osm požadavků pro jednání s československou vládou, např. svobodné hlásání nacistické ideologie, náhradu za „křivdy“ na Němcích od roku 1918, vytvoření uzavřeného německého území. Henleinovci otevřeně bojkotovali české a židovské obchody, člen SdP zapisoval ty, kteří v nich nakupovali, otevřeně provokovala německá mládež podporovaná svými učiteli, nosila hákové kříže a zdravila vztyčenou pravicí, ačkoliv to okresní hejtman zakázal. V lanškrounském gymnáziu byly namalovány hákové kříže, nápisy „Heil Hitler“, „Nieder mit den Tschechen.“ Němečtí podnikatelé šikanovali německé dělníky, kteří byli členy sociální demokracie a KSČ. V květnu byly na Vysokomýtsku a Ústecku rozhozeny letáky „Konec Československa“, kde se špatnou češtinou psalo, že Francie souhlasí s rozdělením Československa. Pod tlakem SdP se v březnu aktivistické německé strany (agrárníci, živnostníci, lidovci) sloučily s SdP. Ta pak otevřeně vyzvala všechny Němce, aby se stali jejími členy „jinak bude každý považován za zrádce německého národa.“ Mimo SdP stály jen německá sociální demokracie a komunisté. Henleinovci využili oslav 1. máje k otevřenému protičeskoslovenskému vystupování. Např. v Lanškrouně se sešlo přes 5 000 členů SdP s heslem „Wir wollen ein Reich, ein Führer, nach Heim“ („Chceme jednu Říši, jednoho Vůdce, Domů“). Němečtí továrníci platili zaměstnancům za účast v průvodu 17-20 korun. V noci z 20. a 21. května vyhlásila vláda na základě zpráv o přesunech německé armády a z obavy z incidentů při volbách do obcí částečnou mobilizaci. Už 21. května nastoupilo k 19. hraničářskému  praporu v Žamberku 75 % záložníků a spolu s četnictvem a Stráží obrany státu („sosáci“) byl obnoven klid a pořádek v celé oblasti. Řada mladých Němců utekla do Německa (z Lanškrouna 20) a po návratu rozšiřují protičeskoslovenské letáky, nacistické odznaky a pořizují seznamy Čechů, Židů a antifašistických Němců. 4. června byla branná opatření odvolána. Volby do obcí započaly 22. a 29. května a vrcholily 12. června, kdy se konaly asi ve 4 000 obcí. Vláda chtěla volbami dokázat, že dodržuje demokratické svobody, i když předpokládala, že situace před volbami nedává naději na jejich klidný průběh. Proto varovala, že nepřipustí jakékoliv terorizování voličů. Sudetští Němci počítali, že volby vytvoří předpoklady pro otevřený střet s vládou. Ve stejném počtu obcí došlo k dohodě stran bez voleb, kdy základem pro nová zastupitelstva byly výsledky parlamentních voleb z roku 1935. Pro volby se vyslovila komunistická strana s výjimkou pro německé obce, kde se vytvářela společná kandidátka německé sociální demokracie a KSČ. Samostatně vystupovala i fašistická strana v čele s Radolou Gajdou. Dohodou vznikla zastupitelstva v Chocni, Vysokém Mýtě, Žamberku, Jablonném, Letohradě (Kyšperku). Pokud jde o výsledky voleb, pak např. v Pardubické župě (127 obcí) nejvíce hlasů získala sociální demokracie, národní socialisté, agrárníci, lidovci, živnostníci a komunisté, ale i silně pravicové Národní sjednocení. Na Lanškrounsku a Králicku SdP vydala hesla: „Nezapomeň a pamatuj, že jsi Němec!“, „Nebát se, blízko je den osvobození“ a získala naprostou převahu, např. v Lanškrouně vzrostla proti roku 1935 třikrát (získala 4 418 hlasů), zatímco německá sociální demokracie ztratila polovinu hlasů (získala 404 hlasů), výsledky voleb na Lanškrounsku se blížily severočeskému pohraničí, kde SdP dosáhla 92 % hlasů. V 81 obcích v republice dosáhla 100 %. V Králíkách vzrostla SdP o 100 % a hlasy německé sociální demokracii a českým stranám dalo 22 % voličů. V deseti německých obcích na Ústecku získala SdP převahu menší než v jiných okresech. Po volbách se organizace německé sociální demokracie téměř rozpadají, i když v červenci obě levicové strany vytvářejí „Republikanische Wehr“ („Republikánskou obranu“) a „Rote Wehr“ („Rudou obranu“), které se v zářijových dnes postavily za obranu republiky.  V dalším období probíhala v českých městech shromáždění, na nichž občané žádali důslednou obranu republiky a odmítali ustupování Sudetoněmecké straně. Francie a Anglie zahájily jednání s Henleinem. Představitelé kulturního života vydali manifest za obranu státu „Věrni zůstaneme!“, který podepsalo přes milion občanů. I volby byly spojeny s propagací půjčky na obranu státu, k níž se zavazovali jedinci, podniky, úřady a školy. Do Československa přijel v srpnu lord Runciman jako nezávislý pozorovatel, který však doporučil vládě odstoupení Sudet. Konečným řešením se stalo rozhodnutí mnichovské konference 29. září o odstoupení pohraničí Německu. Německý historik Detlef Brandes, který se zabývá sudetskými Němci považuje za příčinu katastrofálního vývoje vztahů mezi Němci a Čechy, jenž vedl k odsunu Němců z Československa, období 1935 a 1938, zvláště po „anšlusu“ Rakouska, obecní volby, Mnichovu a období Protektorátu Čechy a Morava. Německé nebezpečí dokázalo, že v obecních volbách ustoupily do pozadí politické spory a do popředí se dostalo úsilí o udržení demokratického státu.  Snad není zbytečné si to připomenout i dnes. (mm)

Z archivu Českotřebovského deníku