ČD 147/2025    čtvrtek 29. května 2025 

Nové video: 1. Absolventský koncert ZUŠ ma videu

OBSAH VIDEA A STARTOVNÍ ČASY JEDNOTLIVÝCH ČÁSTÍ

Domov pro seniory: Brzy  se stavba dostane do nové fáze. Však také čas běží....

Problematiku financování nepedagogických pracovníků škol řeší Martin Netolický

Víte kdy a kde začalo ve Třebové pracovat ekocentrum ?

Odpověď najdete na dále uvedených fotografiích. Bylo to na začátku  roku  2002, kdy bylo v mateřské škole u Stadionu uvolněno přízemí jednoho s bloků budovy, dříve byl prostor využit pro sklady neprodaných výrobků podniku Primona. Prostory ochráncům přírody přidělilo tehdejší vedení města, které pracovalo ve složení Jiří Pásek, starosta a František Čech - místostarosta. Druhý místostarosta Ing. Jiří Kubínek  tehdy po úspěšných volbách do Pardubického krajského zastupitelstva přešel na post radního s odpovědností za dopravu a dopravní obslužnost a tak jsme měli jen jednoho místostarostu.  Primona tehdy právě končila a pomocí výrobků dokonce sanovala část svého dluhu. Tehdy pracovala v České Třebové jedna společná organizace Svatu ochránců přírody Podorlicko a její bohatá činnost si vyžádala   potřebu vyčlenit pro ni prostory pro svou činnost.  Tento nevyužitý prostor se nabízel.   Aktivně zde např. pracovala  jako předsedkyně  Marie Pechancová, učitelka místního gymnázia a pozdější kronikářka města a členka Okrašlovacího spolku. Mateřská škola U Stadionu potřebovala prostory a tak se ekocentrum stěhovalo v roce 2006 do Podbranské ulice, kde získalo prostor dobře přístupný přímo v centru města poblíž škol a to je velká výhra. Příští rok zde bude bydlet již 20 let!

Myslím že trochu ke škodě věci  byl další vývoj, kdy se pro určité neshody od ZO ČSOP Podorlicko v roce 2005 oddělila  a osamostatnila druhá místní organizace ČSOP Zlatá Studánka, která získala domovský prostor na ZŠ Habrmanova .  Proto zde dle názvu vytvořilo ekocentrum Červenka. V prvních letech měla velmi nabitý program. Každé tříštění sil není dobré a proto si myslím, že kdyby to šlo, mělo by se to spojit a postupovat společně. Však i dnes je docela tristní, že na budově v Podbranské ulici najdeme tabule dvě. Ta první hlásí, že zde je ekocentrum Podorlicko, druhá Ekocentrum Červenka.  To proto,. že horní prostory, které dlouhá léta bezplatně využíval od roku 2008 Sokol Česká Třebová II, se vrátily ochráncům přírody a využívá je  ZO ČSOP Zlatá Studánka, která musela ovšem vyklidit užívané prostory na ZŠ Habrmanova. Ty škola prostě potřebuje pro vlastní účely. 

Ekocentrum v České Třebové máme v Podbranské ulci, je to myslím veřejně známá informace.  Funguje zde už dvacátým rokem a vykazuje obdivuhodnou pravidelnou veřejně prospěšnou činnost a to nejen v samotném  ekocentru, ale také v terénu. Spravuje např. Naučené stezky v Srnově ale i v Semaníně, pořádá přednášky a výstavy, soutěže, pomáhá při  akci Ukliďme svět.  Jistě ne náhodou již za dobu své existence získala  dvakrát cenu města. Předsedkyní  organizace je PaedDr. Hana Grundová.  Tato organizace má dnes  více než 50 aktivních členů, také oddíl mladých ochránců přírody,  její činnost je dostatečně publikována. Třeba nyní na červen se připravuje zajímavá výstava kaktusů a také Výstava léčivých bylin, zajímavá bude také terénní akce v Srnově na téma Studánky a mokřady v údolí Skuhrovského potoka.    

STUDÁNKY A MOKŘADY V ÚDOLÍ SKUHROVSKÉHO POTOKA - SOBOTA 7. června

Sraz účastníků v 9, 30 hod u tenisových kurtů - hřiště Rybník  Vycházka v údolí Skuhrovského potoka, připomenutí historie jednotlivých studánek a pozorování života v mokřadech.  Pořádá ZO ČSOP Podorlicko  Průvodci L. Zajíček a J. Poláková  Akce se koná v rámci projektu „ Naše mokřady v době klimatické změny“  Vstupné dobrovolné

Ve středu 4. června Správa železnic občanům představí redukovaná protihluková opatření.

Setkání proběhne v malém sále KC od 15:00 do 17:00.  Rozpis je uveden v samostatném souboru  ZDE

Policisté si převzali speciální přívěsný vozík. Jeho pořízení podpořil Pardubický kraj

Policisté jsou díky finančnímu daru od Pardubického kraje ještě lépe připraveni řešit krizové situace a mimořádné události. Krajské ředitelství policie Pardubického kraje má nově k dispozici technický přívěsný vozík se skříňovou nástavbou, který dnes oficiálně převzal ředitel plk. Mgr. Jan Ptáček od hejtmana Martina Netolického. Tento speciální dar poslouží zejména pořádkové jednotce a výrazně pomůže nejen policistům, ale i dalším složkám integrovaného záchranného systému při zásazích v terénu.

„Specifická výbava nám umožní rychle vytvořit odpovídající zázemí nejen pro zasahující jednotky, ale i pro civilní obyvatele přímo v místě události. Dále opět rozšíří naše moznosti zejména při rozsáhlých bezpečnostních opatřeních, kde zajišťujeme veřejný pořádek, a také při mimořádných událostech, jako jsou živelné pohromy a pátrací akce v nepřehledném terénu,“ řekl plk. Ptáček.

Přívěs je koncipován jako mobilní zázemí pro zásahové týmy. Je vybaven nářadím pro vstup do zničených nebo zablokovaných prostor, elektrocentrálou pro zajištění dlouhodobé energie v terénu, výkonným osvětlením, horolezeckou výbavou a velkokapacitním stanem pro zřízení základny přímo na místě zásahu. Součástí vybavení jsou rovněž zdravotnické prostředky, nosítka a termofólie. V případě nutnosti zajištění perimetru, evakuace nebo řízení pohybu osob mohou policisté využít značkovací a výstražné prostředky.

„V rámci našich finančních možností se dlouhodobě snažíme podporovat složky integrovaného záchranného systému. Spolupráce s krajským policejním ředitelstvím byla zahájena v době, kdy byl krajským ředitelem pozdější policejní prezident Jan Švejdar a pokračuje na každoroční bázi. V minulosti se jednalo například o pořízení automatických externích defibrilátorů s příslušenstvím, přenosných videokonferenčních zařízení pro trestní řízení, robotizované měřící stanice pro dokumentaci dopravních nehod či speciální dron. V loňském roce jsme po vzájemné dohodě podpořili pořízení speciálního přívěsného vozíku. Z rozpočtu letošního roku pak podpoříme pořízení virtuální reality pro nácvik postupů při zásahu. V tuto chvíli softwarem disponuje Krajské ředitelství policie Středočeského kraje,“ řekl hejtman Martin Netolický.

Hodnota speciálního přívěsného vozíku je téměř 1,3 milionu korun. „Jde o unikátní vybavení. Jsme v tuto chvíli jediné krajské ředitelství policie, které disponuje přívěsem takového formátu. A za to děkujeme především Pardubickému kraji a všem, kteří se na jeho vzniku podíleli“, shrnul na závěr policejní ředitel plk. Ptáček. 

Videoprezentace: https://youtu.be/TZhSqGSS_fs

 Rodinná terapie není ostuda!“ říká farářka, kterou známe ze Star Dance

Jedním z  hostů konference Rodina a současnost 2025, kterou uspořádal Pardubický kraj, byla známá farářka a rodinná terapeutka Martina Viktorie Kopecká.

„Byli jsme moc rádi, že se letošní druhý ročník konference o rodině těšil takovému zájmu. Přednášky od předních odborníků přiblížily rodinu z různých úhlů pohledu. I vystoupení Martiny Viktorie Kopecké vzbudilo u posluchačů velmi příznivé ohlasy,“ uvedl náměstek hejtmana Pardubického kraje zodpovědný za sociální péči a neziskový sektor Pavel Šotola, pod jehož záštitou se akce konala. Účastnice jedenácté řady populární taneční soutěže StarDance hovořila v zaplněném Kongresovém sále Paláce Pardubice o rodinné terapii v praxi a poté ochotně odpověděla na několik otázek.

Byla jste jedním z hlavních hostů konference Rodina a současnost 2025, jsou podle vás akce na toto téma v dnešní době potřebné?

V každé době. Rodina je součástí našeho společenství. Týká se jí všechno, co se ve světě děje. Žijeme v době, která není úplně jednoduchá. A to i z hlediska náročnosti na provoz rodiny, emoce a vůbec udržitelnost vztahů. Jak se věnuji rodinné terapii, tak za mnou přicházejí lidé, kteří došli do nějakého bodu, odkud už si prostě nedokážou poradit sami. Pokud se jim věnuje soustředěná péče a pozornost, začne se většinou situace zlepšovat.   Rodinná terapie je specifická v tom, že funguje docela rychle. I proto, že na ni chodí zpravidla všichni. Samozřejmě někdy přijdou jen rodiče, když se bavíme o tom, co třeba do uší dětí nepatří.

Častokrát se stává, že rodina při terapii obsadí celou místnost. Přivedou třeba i babičku nebo psa. Pro terapeuta je to vlastně ohromné privilegium důvěry. Může nahlédnout do vztahů, které mnohdy nikde nikdo z rodiny nechce ventilovat. Do problémů, za které se možná i rodina stydí, protože má pocit selhání.  Rodinná terapie může fungovat ve chvíli, kdy rodinu vnímáme jako hodnotu a zároveň věci nelakujeme narůžovo.

A jaký je rozdíl, když jste pak v roli farářky?

Jako farářka se s člověkem setkávám, když se ocitne v extrémních pocitových vrcholech i hlubinách. Například ve chvíli, kdy se páru narodí dítě nebo se bude brát. To jsou ty pocity štěstí. Nebo naopak v momentě, kdy člověka někdo opustí, ať už je to rozvod nebo dokonce pohřeb.  U rodinné terapie je to podobné. Tam bych měla optimálně vidět posun směrem k tomu pozitivnímu. Že rodina přichází v akutní krizi a po nějaké době, když se její členové ohlédnou nazpátek, řeknou: „Ano, jsme na tom mnohem líp než předtím.“ To znamená, že i přes krize a problémy se může ledacos zlepšit.

V dřívějších dobách, když někdo chodil na rodinné terapie, byla to pro něj spíše negativní nálepka. Změnil se podle vás nějak tento postoj většinové společnosti?

Cokoliv, co souvisí s předponou psycho-, ať je to psychiatrie, psychologie, psychoterapie, nám přijde, že by mohlo být stigmatizující. Ale doba se mění a docela rychle. Dnes už je psycholog běžně ve školách. Děti nevnímají negativně, že se k němu objednají a jdou něco zkonzultovat. A to je fajn.  Když se to člověk naučí od raného věku, tak tím spíš pak i v dospělosti pomoc odborníka vyhledá.  Dokonce ani u starší generace, lidí nad 70 nebo 80 let, nemám pocit, že by spráskli ruce a řekli: „To je ostuda, že jdeme na rodinnou terapii. Nejlepší by bylo, kdybychom problémy tutlali doma.“

Naopak. Přijdou většinou docela ochotně, s jistou zvědavostí, co se bude na rodinné terapii dít. A ve chvíli, kdy dostanou slovo a jsou bráni vážně, tak mohou dát klíč k řešení některých problémů. Někdy je trochu smutné, že svou životní zkušenost a moudrost mohou předat vlastním dětem až ve chvíli, kdy dojdou do nějakého specializovaného zařízení. A to třeba proto, že na některé věci se jich vlastní děti nikdy nezeptaly.

I na stránkách webu Kraj pro rodinu, kde Pardubický kraj informuje mimo jiné i o problematice duševního zdraví, se několikrát zmiňuje motto „Nebojte se říct si o pomoc“. Cítíte to tedy stejně?

Určitě. Vždyť i já, jako terapeut, se nebojím někdy říct: „Já teď fakt nevím.“ Stává se, že musíme hledat v terénu a mapovat, kudy se vydat, co by pro danou rodinu bylo to nejlepší řešení.  Jsem ráda, že jako farářka mám možnost se poradit s biskupem a jako terapeut se supervizorem. To je pro mě tak úlevné, že je v pořádku někdy nevědět nebo si otevřeně říct, že je to prostě na prd a hledat cesty, co s tím budeme dělat. Ne vždycky dokážeme všechno naráz hned vyřešit. Když to člověk přijme, tak pak může jít s klidem i na setkání s rodinou, která má nějaký problém. Je dobré, když se respektuje její tempo. Nelze očekávat zázraky na počkání nebo do druhého dne. Je potřeba se ohlížet na to, co daná rodina potřebuje a co říká. Nevnucovat jim svůj životní pohled.

Můžete je někam nasměrovat, ale nemáte zázračný lék, který vyřeší všechny problémy…

Přesně tak. Já s nimi ten maraton ráda poběžím, ale nemůžu je dovléct do cíle. Tam musí doběhnout sami.

Co byste popřála současným rodinám?

Aby se nevzdávaly.

Jak to myslíte?

Mám pocit, že dnes se lidé trošku zbrkle rozvádí. Jasně… Ve chvíli, kdy se řeší nevěra, jsou velmi zjitřené emoce a rozvod může být na první pohled to nejjednodušší a velmi rychlé řešení. Ale není to vždycky řešení, které by bylo uspokojivé. Obzvlášť pro děti.  Pokud to jen trochu jde, je dobré vyhledat odbornou pomoc, nespoléhat jen na to, že problémy řešíme s rodinou nebo přáteli. To jsou stále ti „naši“. Ale je potřeba také někdo, kdo přijde zvenčí. Někdo, kdo není zaujatý. Kdo nikomu nepotřebuje fandit.  Moc bych si přála, aby rodinná terapie a další druhy terapií byly lidem dostupné. A aby se nikdo nebál říct si o pomoc ve chvíli, kdy ji potřebuje.

---

 

Pomozme Luďkovi znovu vstát – příběh o obrovské vůli žít. Přečtěte si a  reagujte!

ZUŠ slaví 80 a v červnu vyvrcholí její koncertní i výstavní program 

---

Poslední koncert sezóny 2024/2025 Kruhu přátel hudby Česká Třebová                                     

Cello Republic (Petr Špaček, Jan Zemen, Matěj Štěpánek, Ivan Vokáč – violoncellové kvarteto) Malá ukázka zde

Na koncertu zazní skladby z repertoáru A. Dvořáka, F. Mercuryho, Abby, F. Sinatry,  A. Chačaturjana, A. L. Webbera, J. Šlitra, J. Ježka, Radiohead, O. Osbourna a mnoha dalších.

Česká Třebová, Malá scéna, čtvrtek 29. května 2025 v 19:00 hodin.   Rozhovor o koncertu a jeho program najdete ZDE

---

 

---

---

Českotřebovská videa - květen 2025

---

---

Úmrtí