ČESKOTŘEBOVSKÉ KALENDÁRIUM

NA KVĚTEN 2025

115 let od narození a 35 let od úmrtí Čeňka HAMPLA (15.12. 1910 – 1.5. 1990), bývalého purkmistra, organizátora a zakladatele Jabkancových poutí a známého divadelníka

Pocházel z pěti dětí staničního dělníka z České Třebové. Vyučil se truhlářem a byl zaměstnán v truhlárně u Koníčků na Skalce. Když pro nedostatek práce musel odejít, nastoupil k jedné pražské firmě, která vyráběla dřevěná obložení lednic. Po čase se vrátil zpět do České Třebové. Nejprve pracoval na vrchní stavbě, pak v lokomotivním depu, kde prošel snad všemi pracovními posty a skončil na místě strojmistra. V této funkci také odešel na zasloužený odpočinek.
Znali jsme jej jako bývalého purkmistra od starobylého kostelíčka sv. Kateřiny se svým typickým fráčkem a cilindrem, organizátora a zakladatele novodobých jabkancových poutí. Aktivně pracoval v Hudebním sdružení železničních zaměstnanců a v divadelních spolcích města. Nechyběl také na žádném kabaretním večírku, řadu z nich konferoval. Odezpíval zde stovky písniček a kupletů. Na divadelních prknech hrával většinou role starých dobráků, vysloužilců, vojáků, hostinských, prostých lidí jako byl on sám. A které role měl nejraději ? Například vysloužilce Bláhu v Našich furiantech, ředitele divadla v Manzelle Nittouche nebo Belzebuba v Dalskabátech. V polovině šedesátých let byl také krátce ve funkci předsedy souboru. Svým vždy otevřeným a přímým jednáním a snahou pomoci dobré věci, vyvedl tehdy rozklížený divadelní soubor ze slepé uličky. Práce to nebyla snadná, ale povedla se.
Sedmdesáté narozeniny Čeňka Hampla připomněl divadelní soubor Hýbl hrou J.K. Tyla Paní Marjánka matka pluku za režie Karla Tomše. Jubilant si zde zahrál roli Sekáčka. K nedožitým osmdesátým narozeninám mu Spolek od sv. Kateřiny spolu s rodinou uspořádal výstavu ve své chalupě U kostelíčka. Tuto populární a oblíbenou osobnost jsme si zde mohli připomenout na velkém množství fotografií a na dalších dokumentech.

35 let od úmrtí Jana MEHLA (19.5. 1912 – 22.5. 1990), akademického malíře a restaurátora nástěnných maleb
Narodil se v Nádražní ulici čp. 464 v neúplné rodině. V rodné České Třebové absolvoval čtyři ročníky měšťanské školy a pokračoval na školách uměleckých. Nejprve na škole uměleckých řemesel v Brně, následovala pražská Akademie výtvarných umění (profesoři V. Nechleba, W. Nowak) a studia zakončil čestným rokem u Františka Kupky v Paříži. Po studiích se usadil v rodném městě, kde pilně maloval a také se zde v roce 1940 oženil s Vlastou Šotkovou. Krátce po sňatku se spolu odstěhovali do Prahy.
Byl výborným portrétistou, maloval obrazy s figurálními motivy a také krajiny. Později se věnoval abstraktní malbě, grafice a restaurování nástěnných maleb. Spolupracoval s hudebním nakladatelstvím Panton (obálky, frontispice, vazby a ilustrace), s loutkovou scénou ÚDA v Praze a pražským Národním divadlem (návrhy kostýmů pro Verdiho operu Don Carlos). Od roku 1935 byl organizován ve Skupině výtvarných umělců v Brně, od roku 1939 působil ve SVU Aleš v Brně a Praze. Členství měl i v tvůrčí skupině B7. S těmito organizacemi se zúčastňoval pravidelných členských a celostátních výstav (Zlínský salon, Jízdárna Pražského hradu, Topičův salon, Výtvarná úroda, Galerie U Řečických v Praze …). Vystavoval i v České Třebové a také v zahraničí - v Sofii, Moskvě, Budapešti, v Rio de Janeiro a Paříži. Obrazy Jana Mehla vlastní Národní galerie, řada oblastních galerií, ministerstvo kultury, Vojenský historický ústav a další instituce. Mnoho jeho děl je v držení soukromých sběratelů. Řada olejových obrazů a také grafické listy jsou v depozitáři Městského muzea v České Třebové. Nesmíme zapomenout ani na jeho restaurátorskou činnost. Nejnáročnější prací byla rekonstrukce Alšových freskosgrafit a sgrafit na budově Smetanova muzea v Praze.

45 let od úmrtí Jana RYBIČKY (16.8. 1909 – 5.5. 1980)
Narodil se v České Třebové v domě čp. 74 v Hýblově ulici. Měl ještě dva starší sourozence. Sestra Eugenie se později stala manželkou ministra obchodu dr. Ferdinanda Heidlera, bratr Otto zemřel v sedmi letech na záškrt. Jeho otec Otto Rybička byl majitelem koloniálního obchodu a výrobny likérů. Janova matka Eugenie Zora Rybičková byla dcerou hudebního skladatele V.V. Hausmanna.
Jan hovořil několika světovými jazyky, od mládí byl veden k hudbě. Vedle klavíru ovládal hru na akordeon, klarinet a altsaxofon. Hrával s Preislerovým jazzovým orchestrem, který pravidelně vystupoval v sokolovně Na Skále.
Jan Rybička byl společníkem svého otce při výrobě lihovin. Po zániku živnosti v padesátých letech vystřídal postupně několik nekvalifikovaných zaměstnání. Pracoval např. jako dozorce výměn u ČSD, nebo dělník v Armaturce, kde dostával nejpodřadnější práci. Nebylo mu ani dopřáno dožít v rodném domě. Po nuceném vystěhování nalezl útočiště v zadním traktu sousedního domu čp. 75. Stáhl se do ústraní, zatrpknul. Poslední roky života prožil u své dávné lásky, Mařenky Pirklové, která pocházela z českotřebovské čtvrti Vinohrady. V té době byla již několik let vdovou a žila v Praze. Na rodné město tak zanevřel, že ani po smrti se nechtěl vrátit domů. Pochován byl v Praze.
Jan Skalický