Odezva
na článek: JAK OUŠŤÁCI PŘIPRAVOVALI PŘELOŽKU TŘEBOVSKO OLOMOUCKÉ TRATI
MIMO ČESKOU TŘEBOVOU (1918)
-
Výše popisovaný návrh z roku 1918
bylo oprášením projektu z roku 1910. Projekt byl vypracován včetně
nákladů na materiál a provedení zemních prací. Detailní projekt
zahrnoval výpočty, detailní rozbor a plány jednotlivých stanic i mapa
celé projektované trasy. Projekt vypracovala projekční kancelář L.Hammer
a C.Kodl ze Smíchova v srpnu 1910. Zadání projektu bylo podáno už v
roce 1908. Trať
měla vycházet z nádraží v Žichlínku, které bylo tou dobou nádraží s
výtopnou, točnou a dalším vybavením pro provoz parních lokomotiv.
Výtopna byla určená pro přípřežní, popřípadě postrkovou lokomotivu,
která pomáhala vlakům od Olomouce přes Třebovické sedlo. Trať
měla vézt přes Lanškroun, Ostrov, Dolní Dobrouč do Kyšperku, dnešního
Letohradu. Jednalo se o doplnění místních tratí v regionu. Realizaci
znemožnila 1. světová válka, stejně jako další neuskutečněné projekty
v regionu.
-
Ing. Rudolf Müller vypracoval v roce
1918 předběžnou studii nových tratí, mezi nimiž byla zahrnuta i trať
ze Žichlínku přes Lanškroun do Kyšperku, ale také trať
z Opatova do Rudoltic, přes Anenskou Studánku a Damníkov, tak aby se
trať
vyhnula stoupání nad tenkrát opuštěný tunel. Všechny uvažované tratě
ale nakonec navazovaly na stávající tratě, hlavním účelem návrhu bylo
odlehčení seřaďovacího nádraží v České Třebové, vybudováním seřadišť v
Lanškrouně a Ústí nad Orlicí a lepší nivelace nových tratí. Byla to
jen studie, která ale pobouřila českotřebováky, mající strach o ztrátu
práce na železnici i obchodu. Podle studie se však dílny stěhovat
neměly, návrh projektu byl snahou najít nová spojení, odlehčení věčně
přeplněného nádraží. Ale byl poslední rok 1. světové války a Monarchie
měla jiné starosti, než budovat nákladně nová nádraží a tratě v
místech, kde již železnice v podobných směrech existovala. Otázkou je,
zda by tyto tratě měly nějaký přínos a efektivitu v provozu, jízda
vlaků z Ústí nad Orlicí přes Letohrad, Lanškroun s napojením na
stávající trať
v Žichlínku by byla delší než přímější trasa přes Českou Třebovou.
Jaký vliv na tento návrh mělo zrovna zastupitelstvo Ústí nad Orlicí je
dnes těžko posoudit. V nové Československé republice bylo rozhodnuto o
rozvoji českotřebovského nádraží, které dalo základ pro současný
železniční uzel.
-
Pavel Stejskal
-
Historická mapa z 19. století
je z doby, kdy ještě nebyla vybudována železniční lokálka Rudoltice -
Lanškroun. Ta byla uvedena do provozu v roce 1885, t.j. před 140
lety.
-
Jak
Oušťáci připravovali přeložku třebovsko-olomoucké trati MIMO
ČESKOU TŘEBOVOU
V červnu 1918 se
objevily první zprávy o vzájemných aktivitách lanškrounských
Němců a ústeckých patriotů.
-
Moc se tomu tehdy nevěřilo. Když
ale 19. září 1918 uviděl náhodně na vlastní oči českotřebovský
velkoobchodník Přibyl v Rudolticích, jak tam přijeli zástupci
Ústí nad Orlicí - Dr. Vicena, starosta okresního výboru Kučera,
továrník Jandera a majitel cihelny Holásek - jak je Lanškrounští
čekali a údajně nejlíbeznější češtinou vítali, další diskuse a
činy nabraly radikálnější směr.
-
Porada se týkala přeložení
železniční třebovsko-olomoucké trati ze Žichlínku k Lanškrounu a
odtud přes vesnice Ostrov a Dobrouče k Ústí nad Orlicí. K tomu
jako doplněk nejen lanškrounský rodák Ing. Müller navrhoval
spojení tratě Prostějov - Třebovice. Německý Lanškroun by tak
získal velké nádraží, skladiště a zázemí, co s tím souvisí.
-
28. září, v den našeho zemského
patrona sv. Václava, přijela do Vídně do ministerstva železnic
deputace, v níž Ústí zastupoval Holásek a Jandera. A tak se
začalo říkat, že: „Ústečtí prodali za mísu čočovice vlastního
prospěchu národní zájmy celého kraje.“ Ztropili národní ostudu.
-
 Pokud
by totiž z České Třebové byly navíc dle plánu přeloženy do
Pardubic velké nádražní dílny, Česká Třebová by klesla na
obyčejnou průjezdní stanici, jako byl například Zámrsk a zmařila
by se tím také projektovaná 18 milionová stavba nového
českotřebovského nádraží. Důsledkem by bylo hospodářské zničení
České Třebové. Jednalo se tedy o životní otázce města.
-
Zazněla rozhodná slova:
„Nepřipustíme, aby se věc ututlala, nýbrž předáme ji všem
národním korporacím k rozhodnutí a vypovídáme městu Ústí nad
Orlicí boj, ale boj rozhodný a nepolezeme do Vídně čistiti kliky
v ministerských kancelářích, jako to učinili Ústečtí“.
-
Městská rada České Třebové se
rozhodla a na čtvrtek 10. října 1918 svolala do zdejší Sokolovny
protestní schůzi všech vrstev místního obyvatelstva, kde
vystoupili Dr. Bazínek, Přibyl, starosta města Rybička,
pokladník Záložny Tykač a radní Hendrych. Posluchačstvo
vyslechlo s napjatou pozorností zprávy řečníků a provázelo je
četnými projevy nevole nad jednáním Ústeckých tzv. vlastenců.
Zde musím přiznat, že mě osobně dost pobavila jejich tehdejší
charakteristika:
-
„Že většina tzv. předáků
v sousedním našem městě Ústí nad Orlicí nevynikala nikdy žádnou
obzvláštní chvalnou vlastností, jest přec dávno známa, nějakou
pak národní uvědomělostí, národní prací neb podobnou vlohou,
nikdy se neskvěla. Jest tam několik rodin, které mají vše
v rukou a to dědičně. Zavandruješ-li mezi ně, tu buď musíš
nadobro kývati jejich hloupým vtipům, když brečí - brečeti
s nimi, anebo zle, raději se vystěhuj.“
-
O čtyři dny později, v pondělí 14.
října 1918, se dopoledne na náměstí sešel „Hlas lidu, hlas
boží“ - tábor lidu nejen třebovského, ale i z okolních vesnic.
Tři řečníci promluvili o tom, co činit v hodině dvanácté, která
udeřila, o tom, jak dbát pokynů národních institucí a nic nedat
na falešná hesla. (Podle
Radima Duška)
-
|
|