Čtení pro pamětníky   

 

Vzpomínka na otevření nového nádraží v České Třebové

  Dne 3. prosince jsme si připomněli sté výročí otevření nové nádražní budovy v České Třebové, celkem již třetí v pořadí, které bylo pro naše město velkou událostí. Snad všichni občané města se vydali na prohlídku státními vlajkami ozdobené budovy nádraží a vedlejšího poštovního a telegrafního úřadu, jehož vchod byl ozdoben zelenými girlandami z chvojí.  V předvečer otevření, dne 2. prosince 1924  byla v Národním domě členy místních divadelních souborů sehrána hra Pasekáři. Slavnostního otevření se zúčastnili významní hosté, starosta města Václav Toušek, ministr železnic Jiří Stříbrný, ministr pošt a  telegrafů dr. Em. Franke a generální ředitel pošt dr. Fatka. V prostorách nové staniční budovy byla otevřena moderní Nádražní restaurace, jejímž nájemcem se stal zkušený Arnošt Egert, který k nám do Třebové přišel v roce 1918 a působil již jako nájemce Nádražní restaurace na starém nádraží. Egert se chystal ve svém novém podniku uspořádat pro zvané hosty velkolepou hostinu. Slavnostní tabule však  byla uspořádána v Národním domě.
  Českotřebovský učitel a ředitel dívčích škol, K. O. Hubálek napsal k této příležitosti oslavný veršovaný proslov s názvem „V památný den“, vydaný nákladem zdejší městské rady a vytištěný  ve zdejší Štusákově knihtiskárně. Ten měl být přednesen přítomným hostům. V roce  2000 jsem se setkal s paní Marií Siglovou, rozenou Láskovou (* 20. 2. 1911, † 20. 2. 2002), českotřebovskou rodačkou a bývalou místní učitelkou, působící již ve školním roce  1930 – 1931 na zdejší dívčí měšťance. Ta mi poskytla k otevření nádraží zajímavou vzpomínku.
Nechme nyní promluvit paní Marii: „Ředitel školy K. O. Hubálek hledal někoho, kdo by na slavnosti přednesl jeho báseň. V tělocvičně naší dívčí školy v Komenského ulici byla uspořádána soutěž v recitaci, na níž měl být vybrán ten, komu připadne veřejné uvítání hostů. Soutěže jsem se zúčastnila a nakonec jsem byla vybrána já. Na slavný den mi maminka opatřila nové bílé šaty. Á já pak na nádraží báseň přednesla a  předala kytice oběma ministrům. Báseň byla navíc rozdávána všem lidem u vchodu. Po přivítání hostů jsem odešla zpět do školy. Odtud mě automobilem odvezli do Národního domu na hostinu. Tolik obložených chlebíčků a jiných dobrot jsem do té doby nikdy neviděla!“  Marie Siglová však ke zmíněné básni poskytla další vzpomínku: „Později se ukázalo, že Hubálek, ovlivněný monarchií napsal její text na melodii bývalé rakouské hymny Zachovej nám hospodine. A tak veškeré dostupné výtisky byly stahovány z oběhu. Ale  většina lidí, co měla báseň doma si ji pečlivě uschovala.“ Dodejme k tomu skutečnost, že místní patriot, básník, spisovatel a veřejný činitel K. O. Hubálek,  psal oslavné verše již v době monarchie.
Dochoval se výtisk drobné publikace, pocházející z knihovny Obecné a měšťanské školy chlapecké v České Třebové,  později po vyřazení,  v majetku ředitelky školy Anny Šklíbové, nazvaný „Za císaře a vlast, díl III. Sbírka loyálních básní a písní s pracemi žactva.“ V publikaci, kterou  vydal Antonín Hlinecký,  c. k. školní inspektor v roce 1917, jsou uvedeny další práce K. O. Hubálka. Nalezneme je zde pod názvy: Císař pán, J. V. císařovna Zita, Růžový lístek (o lístku polní pošty) a Matka. Objevuje se zde také práce, nazvaná Za našimi zvony (popsána rekvizice a roztavení zvonů), jejímž autorem je syn K. O. Hubálka, Miloš, později povoláním rovněž učitel.
   V roce 2000, v době návštěvy u Marie Sieglové, v Ústí nad Orlicí, kde později žila jsem výtisk oslavné básně nevlastnil. A tak paní Marie usedla ke stolu, vzala list papíru, propisku a třístránkový text mi bez jediného přemýšlení, po šestasedmdesáti  letech, zpaměti napsala. Vlastní výtisk také neměla,  ale tolik let si báseň pamatovala. Nezapřela tak profesi učitelky.Teprve později jsem výtisk básně získal.  A poslední trumf poté následoval, když jsem se dozvěděl, že v onen památný den ji maminka dala u J. F. Císaře  vyfotografovat. Paní Marie chvilku hledala  v „šuplíku“ a nakonec fotku našla. S radostí mi krásný snímek věnovala na památku. A tak se dnes s vámi mohu o snímek třináctileté Mařenky, vítající významné hosty, podělit.  Slavnost otevření nádraží byla zaznamenána také fotoaparáty.
Dochovaly se dvě fotografie, dokládající situaci při otevření před nádražím a poštovním úřadem, jejichž autorem je místní fotograf  J. F. Císař. Další snímek, zachycující příjezd vlaku s významnými hosty, je pravděpodobně také prací tohoto autora. Byly vydány také tři fotopohledy, neznámé produkce, z fotografií, pořízených v den otevření a opatřené nápisem „Slavn. otevř. nového nádraží – 3- 12 -1924 v České Třebové.“ Následovala identická pohlednice, rovněž opatřená popisem, zachycující vjezd prvního vlaku do nového nádraží. Nádražní budova byla od svého otevření častým motivem při vydávání místopisných pohlednic  a to zdejšími i přespolními firmami. Stejně tak tomu bylo i u nádraží starého. Prostě Česká Třebová a nádraží, to patřilo od nepaměti k sobě!
                                                                                                                      Martin Šebela