Dlouhý koncertní půst skončil, KOJK se ukázal v nejlepším světle |
Po dlouhém Covidovém půstu v pátek 29.4. se uskutečnil třetí koncert XXII. ročníku Bennewitzova festivalu, na kterém jako třešnička na svátečním dortu vystoupil Komorní orchestr Jaroslava Kociana, rozšířený o dechovou sekci Filharmonie Hradec Králové, pod vedení dirigenta MgA. Bohuslava Mimry.
Tak vypadá první autentická historická zmínka o hudbě, která je dnes světu známa jako jedno z vrcholných orchestrálních děl doby barokní. Představuje tedy Vodní hudba jakousi velmi rozsáhlou suitu, v níž počet a pořadí vět je z části dílem náhody. Není dodržena ani obvyklá jednota tóniny... nic z těchto neobvyklostí či z našich neznalostí nás však nemusí trápit, účin díla tím netrpí. Je ostatně nepochybné, že i při svém původním uplatnění byly jednotlivé věty řazeny volně, nejspíše podle zásady kontrastu a podle momentální situace při památné projížďce.
Po krátké přestávce jako by někdo přestavěl kulisy a posluchači se rázem ocitli v devatenáctém století v romantické době. Johannes Brahms, přítel Antonína Dvořáka, odpůrce programní hudby a zarytý anti-wagnerián, bývá považován za dovršitele díla Ludwiga van Beethovena. Je také považován za představitele klasicko-romantické syntézy. Johannes Brahms vedle čtyř symfonií, rozsáhlé komorní, vokální a sborové tvorby napsal také pozoruhodný dvojkoncert a-mol pro housle a violoncello. K realizaci tohoto projektu si dirigent Bohuslav Mimra přizval dva mladé, talentované umělce. Houslistu Matouše Pěrušku a violoncellistku Kristinu Vocetkovou. Tato nadějná dvojice svým výkonem prokázala, že jejich umělecká shoda není jen v technické erudici, dokonalé souhře a tónové kvalitě, ale i v mimořádné muzikálnosti a snaze po originalitě. Ani Brahmsův dvojkoncert není obvyklý. Hodně se mluví o symfonismu tohoto geniálního díla. Často je provedení vnímáno jakoby šlo o skrytý zápas sólistů s orchestrem. Někdy jdou úvahy tak daleko, že by se autorství mělo rozdělit mezi dirigenta a Brahmse. Jestliže připustíme, že v tomto případě jde o originální provedení díla, musíme objektivně přiznat velkou zásluhu panu dirigentovi Bohuslavu Mimrovi. A to hlavně proto, že si v této zajímavé skladbě počínal velmi profesionálně, byl citlivý jak k partituře, tak k sólistům, kterým byl až překvapivě kooperujícím partnerem. Večer byl završen dlouhým potleskem jako poděkování posluchačů všem aktérům zajímavého koncertu. L. Štark
|