Českotřebovský
deník 365/2021 (31/12) |
Letos poslední - třistašedesátý pátý!
Českotřebovský deník jistě není jediným zdrojem informací z města a regionu, snaží se však aktuálně reagovat na dění ve městě a okolí a současně podávat své zpravodajství ve stručnější a méně oficiální formě, než musí dělat oficiální radniční média. Snahou je každý den přinést alespoň něco co stojí za zveřejnění. Nejen ze Třebové. Prostě proto, že nežijeme v izolaci, je třeba se rozhlížet i do měst v okolí, abychom věděli co se děje za humny. Zde se systematicky zabývám děním zejména v Litomyšli a v Ústí nad Orlicí. Ta města jsou k nám nejblíže a mám k nim určitý vztah. V Litomyšli jsem se díky tamní porodnici vlastně narodil a v Ústí n.O. jsem 37 roků učil. Neodmítám ani zpravodajství z Pardubického kraje, neboť dění v rámci kraje nás může v mnohém směrovat dále v našem snažení. A v Pardubickém kraji přece žijeme. Nebude přece na škodu, budeme-li mít přehled o tom, co se zde mění a děje také v rámci tohoto regionu. Celostátní zprávy pak zařazuji jen tehdy, když mají nějaký význam také pro nás v v našem městě. Navazuji tak na sou předchozí práci redaktora Českotřebovského zpravodaje, a dělám to již skoro padesát let... Českotřebovský deník má také obrovský archiv zpráv a fotografií, v archivu jsou soubory až z roku 1997, tady vlastně mapují celý rozvoj internetu v našem městě. Ten zde začal působit systematicky zejména díky působení dislokovaného pracoviště Dopravní fakulty Jana Pernera. Dnes si již nelze život bez internetu představit. Přináší revoluci i do přenosu informací, kde velkou úlohu hrají také sociální sítě. Díky tomu dnes není občan např. závislý jen na televizním vysílání, když může stejnou informaci získat také na internetu. Tím se dostávám k místnímu televiznímu vysílání, které bylo zahájeno před 30 lety jako jeden z trumfů, které poskytuje šíření televizního signálu po kabelu. Dnes už se proměnil na kanál regionální, kde Česká Třebová hraje jen okrajovou roli, byť nás to stojí velké peníze. Možná to vlastně už ani není potřeba, protože zpravodajství televizní je určeno stanoveným časem vysílání či reprízy a málokdo z nás má dostatek trpělivosti vyčkat na dobu, kdy by se měl něco nového (nebo vlastně už starého) dozvědět z televizních - dnes už regionálních - zpráv, když na internetu může mít informace nejen dřív, ale také kdykoliv si je chce nebo může vyhledat. O tom zase někdy jindy.
V uvádění videopořadů budeme pokračovat, je zřejmé že na internet patří, právě možnost uvádět video zpravodajství a dokumenty je výhodou internetu. Na rozdíl od televizního vysílání, kdy nelze zjistit kolik lidí má televizor zapnutý, lze účinnost zpravodajství na internetu poměrně přesně sledovat, dokonce minutu po minutě, zjišťovat odkud je webová stránka sledována apod. Vyrobit televizní záznam a veřejně jej publikovat už dnes není zdaleka tak složité, jak to bývalo dříve. A návštěvnost videí během roku dosahuje slušných hodnost. Nehoníme se ale jen za lacinou návštěvností, ale snažíme se zachytit život v našem městě takový jaký je, tedy také akce, které jsou určeny třeba jen pro desítky lidí. Právě ty mají často vynikající úroveň a bylo by chybou o nich neinformovat. Právě video, pokud není vytvořeno jen "zrychleným zpravodajským systémem na dvě minuty" a zahrnuto do nesourodého celku, dokáže zachytit atmosféru akce a zajistit, že divák je vlastně tak trochu účastníkem vernisáže, koncertu nebo přednášky, prostě akce, na které nebyl, nemohl zajít, nebo třeba o ní ani nevěděl. Díky natočeným video medailonkům můžeme také zpátky vrátit do života osobnosti, kteří už dnes nežijí. Připomeňme např. sopranistku Vlastu Ployharovou - Preislerovou, docenta Jiřího Štyrského nebo Janu Vejdovskou, vnučku Karla Vejrycha - pianisty a obyvatelku Pecháčkova statku v Kozlově... I dnes máme aktuálně rozpracované dokumenty, které zaberou čas, mají-li se řádně připravit. Snažíme se zachytit osobnosti města, pamětníky, sledovat pomocí nich změny našeho města. S pomocí žijících pamětníků se "vracíme" třeba na starý Trávník a sledujeme jeho život očima těch, kteří zde prožili mládí, sledujeme sedmdesátiletou historii českotřebovského tenisu, sledujeme působení osobností, které třeba mnoho znamenají v rámci Česka a my sami třeba o nic mnoho ani nevíme. Více prozrazovat nebudu. K záměrům Českotřebovského deníku se budu dále vracet. Nyní je změna letopočtu a tedy příležitost k přání, aby Českotřebovský deník dále měl svoje návštěvníky a čtenáře. A současně bych chtěl popřát vám všem sledujícím hodně zdraví a také štěstí a úspěchy nejen v práci ale i v rodinném životě. Milan Mikolecký
|