Příběh to je smutný a má tragický konec.

František Kovář nar. 20. června  1952 jako jediný syn  bydlel se svými rodiči v České Třebové v Lidické ulici v rodinném  domku čp. 877. Pracoval a plnil své povinnosti do té doby, než se musel plně věnovat péči o své rodiče, kteří bylo plně odkázáni na jeho pomoc.  To bylo zapotřebí zařídit někdy v roce 1996. Od té doby   jsou evidovány nedoplatky na dlužném pojistném od Všeobecné zdravotní pojišťovny, které postupně narůstaly. František kovář dostával upozornění, která však na poště nepřebíral, domníval se, že starost o rodiče je přednější.   Věc se dostala až k soudnímu projednání, které se konalo 9. února 2005, kdy mu byla usnesením nařízena exekuce na majetek ve výši 116 056 korun.  Dlužná částka se skládala z pohledávek VZP  z let 1996 - 2005  které v součtu dosáhly 116 056 Kč a pohledávky pověřeného soudního exekutora ve výši 45 797 Kč.  Provedením exekuce byl pověřena soudní exekutorka Taťána Macková z Exekutorského úřadu v Ústí nad Orlicí. Nikdo, tedy ani postižený František Kovář, (ani další osoby) se proti rozhodnutí neodvolal (přímé příbuzné neměl) a tak usnesení o nařízení exekuce nabylo právní moci 1. listopadu 2005.

Při exekuci, která byla následně provedena, byl Františku Kovářovi zabaven jak movitý majetek, např. vybavení domu, motocykl apod. a rodinný dům, který získal jako dědictví po rodičích byl prodán v roce 2007 v dražbě spolu se stavební parcelou  483/2  pozemkovou parcelou 3421/3 v obci a kat. území Česká Třebová.  Rozhodnutí o příklepu ve zmíněné dražbě na částku 751 000 Kč nabylo právní moci dne 23. 10. 2007 a podle sdělení soudního exekutora vydražitelé také nejvyšší podání v termínu uhradili, složili na neúročený depozitní účet soudního exekutora. K jednání o rozvržení výtěžku z dražby se konalo dne 21.3. 2008 u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, kam se opět František Kovář údajně bez omluvy nedostavil, když mu bylo "řádně doručeno náhradním způsobem" t.j. na adresu jeho tehdejšího trvalého bydliště v České Třebové Lidická 877. (Zásilku obsahující předvolání si v úložní lhůtě na poště nevyzvedl ). Jednání o rozdělení vydražené částky za  dům tedy proběhlo bez účasti Františka Kováře. 

Z realizované prodejní ceny domu (o ceně dalšího v exekuci zabaveného majetku se nikde nepíše)  byla v první řadě uhrazena odměna soudního exekutora ve výši 25185 Kč, náhrady výdajů ve výši 13300 Kč  a DPH ve výši 7317 Kč, zařazená do tzv. 1. skupiny .  Dále byly potom postupně uhrazeny pohledávky oprávněné VZP ČR, které byly zařazeny do 3. skupiny.  Z prodejní ceny nemovitosti 751 tisíc Kč tak zůstalo na (neúročeném) účtu u exekutorského úřadu 537 397 korun, který měl být  vyplacen Františku Kovářovi. Toto bylo součásti usnesení okresního soudu v Ústí nad Orlicí  ze dne 21.3. 2008.

Tyto peníze si František Kovář nikdy nevyzvedl. S nařízenou exekucí z podstaty věci nesouhlasil, domníval se, že když mu majetek nezabavili komunisté, že to nebude možné ani ve svobodné společnosti. Zůstal sám proti úřední mašinerii, která v rámci zákonů konala ovšem tak, jak měla. Bohužel.

František Kovář zůstal jako člověk bez domova vlastně na ulici, odmítal jakoukoliv pomoc ve formě ubytovny, náhradního bydlení. Však jsme jej také často mohli potkat v parku, na ulicích, u Kauflandu...  Jeho osud byl znám pracovníkům sociálního odboru MěÚ Česká Třebová, kteří Františku Kovářovi nabízeli řešení. Nemohli ovšem zrušit křivdu, kterou cítil, nikomu přece nic zlého neudělal a obrali jej o všechno, co ctil. Nepřijímal ani pomoc od svých kamarádů, kteří se mu marně snažili pomoci, stejně jako členové vzdálenější rodiny (měl v regionu od Čermné po Žamberk několik bratranců a sestřenici).

Vzhledem k tomu, že neměl odpracovaný patřičný počet rok s pojištěním, nemohl ani dostávat důchod a podle pracovníků sociálního oboru ani jakoukoliv podporu ve finanční tísni, protože měl přece přes půl milionu na účtu exekutorského úřadu, které ale odmítal vyzvednout. Tato neuvěřitelně tísnivá situace bez reálné možnosti řešení trvala několik roků, nebyla bez jeho spolupráce řešitelná. Pomoc od spoluobčanů přicházela, nepil, nekradl, neobtěžoval, jak se svěřil kamarádům, tak vlastně finančním nedostatkem díky štědrosti spoluobčanů netrpěl. Díky nabídce důvěryhodných nakonec na čas přijal přístřeší a jsme jim vděčni za to, že se tak mohlo stát. Ale život na  ulici se podepsal na jeho zdraví. Již loňskou zimu se mu podařilo překonat díky pobytu ve vysokomýtské "eldéence". Jenže odtud, v poněkud  vylepšeném stavu odešel zase na ulici. Měl arytmii, potřeboval brát pravidelně léky, ale ani to nikdo nebral jako vážný důvod se o nešťastného bezdomovce postarat.

Jsem přesvědčen, že výše popsaná exekuce a dražba byla nespravedlivá, že při správném vedení odvolání nebo stížnosti k úřadu ombudsmana by byl František Kovář úspěšný a mohl pak žít normální život, který si zasloužil.  Exekuce nemovitosti ve výši 751 tisíc na 116ti tisícový dluh  je nepřiměřená a ten, kdo dal k tomu návrh, tedy VZP si počínal opravdu jako asociál.  A nikomu ze zainteresovaných rozumných lidí to nevadilo. A to vydražitelé dům dále přeprodali současnému vlastníkovi dále jistě se ziskem, nezakoupili to pro vlastní využití. Takže nespravedlivost exekuce byla ještě větší, než vyplývá z výsledku dražby.

Divím se soudům, že to prošlo, že to mohlo projít. VZP toleruje u velkých podniků velké dluhy, tady se dokázala "zahojit" na nešťastném člověku, se kterým měla nějak komunikovat, vysvětlit vážnost problému a navrhnout nějaké řešení. Jenže snazší je nařídit exekuci. Kdyby měl třeba více dluhů u různých subjektů, jak bývá v jiných případech, ale tady šlo o pohledávku jedinou a ještě ke všemu pro státní pojišťovnu. Jistě je získané peníze velmi hřejí....

Neléčená nemoc a život na ulici nejdou dohromady a tak se bohužel rychle a neodvratně přiblížil konec života. Zemřel v orlickoústecké nemocnici 25. listopadu  2019 ve věku 67 let. Díky přátelům, paní Maixnerové a p. Rybkovi,  kteří dojížděli za Františkem Kovářem i do nemocnice, se podařilo vyhledat jeho další nepřímé příbuzné, kteří sami byli z osudu svého bratrance velmi nešťastní, neboť mu nedokázali pomoc. Všechno odmítal.

Jsem poněkud roztrpčen některými odsuzujícími ohlasy, které se objevily na facebooku od lidí, kteří s František Kovářem jeho příběh neprožili a přesto dokázali napsat takové odsudky. Ale ani jeden proti "nenajedené" pojišťovně VZP, která sice dokáže rozhazovat miliony pro třeba i podezřelé subjekty, které si to nezaslouží a  na druhé straně zničila život jednoho člověka pro pohledávku ve výši 116 tisíc korun. Ani jeden ohlas nebyl proti nespravedlivé a neúměrné exekuci, která nenapravitelně poškodila psychiku člověka, který si to nezasluhoval.

Peníze z účtu exekutora patří do dědického řízení, vedené notářem, věřím, že se podaří vše dohledat. Vyšetřit by se měly znovu i okolnosti exekuce. Stát už dostal dost a nespravedlivě.

Milan Mikolecký 23.12. 2019