Čtrnáct ročníků

Hudebního festivalu Antonína Bennewitze v České Třebové

 Na prahu 15. ročníku HFAB je třeba se ohlédnout alespoň několika řádky do historie festivalu, který má jistě své místo v kulturním dění našeho města. Zásluhu na této tradici mají Oldřich Tomeš a Milan Mikolecký, kteří v roce 1999 za podpory Města Česká Třebová, obce Přívrat a ve spolupráci se Státní konzervatoří v Praze položili základní kámen k 1. ročníku festivalu.  Nejprve několik slov o osobnosti  A. Bennewitze.

Antonín Josef Václav Bennewitz se narodil  v přívratské myslivně č.p. 1 jako třetí dítě Fridricha a Josefy Bennewitzových 26. března 1833. Otec byl polesným (tehdy fořtem - z německého Forst) na přívratské leči panství litomyšlského u hraběte Antonína Valdštejna. I jeho děd Fridrich (původem Němec z Berlína) byl již ve službách Valdštejnů v Litomyšli. Matka byla dcera ředitele litomyšlského zámku, rozená Keppertová, z matky rozené Prosilové z Litomyšle č.p. 438, po předcích Češka. Přívratská fořtovna, jak se tehdy říkalo, byla postavena ve 2. polovině 18. století za posledních Valdštejnů už jako budova jednopatrová a sloužila za lesní úřad. V r. 1875 vyhořelo hospodářské příslušenství, i hlavní budova byla značně poškozena. Malý Antonín v přívratském ovzduší rostl, proběhal svá nejútlejší léta se sourozenci a druhy svého věku. Nabíral sílu a zdraví z krásných lesů, polí, zahrad a luk. Později studoval na piaristickém gymnasiu v Litomyšli, dále pak na pražské konzervatoři hru na housle u profesora Mildnera. Byl jedním z nejvíce vynikajících žáků a svá studia skončil s mimořádným úspěchem v r. 1852. Každé vystoupení tohoto mladého houslisty bylo vynikající. Později podnikl cesty do Bruselu, Salzburku, Štuttgartu a jinam a všude jako koncertní mistr šířil slávu naší vlasti. V r. 1866 byl jmenován profesorem pražské konzervatoře a v r. 1882 jejím ředitelem; v této funkci působil až do r. 1901. Doba jeho vedení ústavu byla zvána "zlatou dobou pražské konzervatoře". Antonín Bennewitz byl vlastenec lidství, měl žáky obou národností srdečně rád. Jmenoval je svými dětmi. Tehdy na konservatoři čistě utrakvistické vymáhal českým studentům takové výhody, že se na ústavu začalo přednášet také v české řeči. Vyhledával české studenty s hudebním nadáním a i hmotně je podporoval. Znovu zavedl tzv. žákovské veřejné večírky a tím dal možnost nadaným žákům veřejně vystupovat. Vychoval nám celou řadu vynikajících houslistů: Ševčíka, Suka, Ondříčka, Herolda, Hoffmana a mnoho jiných. Byl ctitelem a zastáncem Bedřicha Smetany, obdivovatelem Antonína Dvořáka. K české hudbě přilnul tak, že podporoval snahy českých skladatelů, zařazuje jejich skladby často do pořadu.  Výrazně se také uplatnil jako dirigent školního orchestru, jemuž se soustavně věnoval od roku 1881. Po třicetiletém působení na konzervatoři požádal v roce 1895 o penzionování, ale dočkal se ho až v roce 1901. Na zasloužený odpočinek odešel do Doks u Litoměřic, kde 29.5. 1926 zemřel ve věku 93 let.

Několik čísel z historie našeho festivalu. Bylo uspořádáno 73 koncertů a pro zajímavost : Komorní orchestr Jaroslava Kociana vystoupil 15 x, Pěvecký sbor Bendl 12 x. Vystoupila zde Eva Urbanová, Štefan Margita, Richard Novák, Václav Hudeček, Shizuka Isikawa, Moravská filharmonie Olomouc, Evropský Janáčkův filharmonický orchestr, Velký orchestr paláce Žofín, Komorni filharmonie Pardubice Český filharmonický sbor, soubor opery ND Praha, atd.

doc. Mgr. František Preisler